9. 6. 2025
Ve vztahu jsou vždycky (alespoň) dva. Takže když se ke mně druhý nechová dobře, možná je to i moje chyba? Druhý možná reaguje na moje chování – je třeba začít u sebe a změnit se mám já? S podobnými otázkami přichází lidé do terapie. Hledání viníka, abychom ho mohli označit, nebývá užitečné. Hodnocení a souzení celé lidské bytosti vede obvykle k silným pocitům studu, které mohou až paralyzovat. A my potřebujeme najít řešení, mít kapacitu udělat potřebné změny. Zároveň to ale neznamená, že bychom se neměli vůči ubližujícímu chování vymezit – relativizace hodnot a snaha být neutrální v důsledku vede k tomu, že se nepřijatelné chování normalizuje.
V terapii pracujeme s tím, že pojmenováváme, analyzujeme a případně i hodnotíme chování jak svoje, tak druhých. Nikoli ve smyslu správné – špatné, ale například ubližující – respektující. Pokud kupříkladu klientce její partner opakovaně říká, že je tlustá, hnusná, nikdo jiný by s ní nevydržel a je k ničemu, pak pojmenuju, že toto chování není OK a každému člověku by ublížilo. Nehodnotím ale partnera jako člověka. Pojmenovávám, jaké je z mého pohledu toto jedno jeho chování ve vztahu k ní na základě toho, jak o něm referuje.
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné