K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Cena za spokojenost

Bez nezdarů se nikam neposouváme. Když se neposouváme, nejsme šťastní.

Mark Manson

Mark Manson

16. 7. 2018

Každý, kdo zná základy ekonomiky, už slyšel o výroku: „Nic jako oběd zdarma neexistuje.” Jinými slovy to znamená, že všechno má svou cenu, ačkoli to nemusí být na první pohled patrné. Abyste něčeho dosáhli, musíte se něčeho jiného vzdát. V dnešní společnosti posedlé honbou za dosahováním životní spokojenosti však většina z nás dělá pravý opak. Chceme vědět, jak být spokojení hned a bez námahy. Chceme získat vše a přitom nic neriskovat. Paradoxně je to však právě naše neochota cokoli obětovat, kvůli čemu se cítíme ještě hůř.

Stejně jako vše ostatní není ani dosažení spokojenosti zadarmo. A navzdory tomu, co se dočtete na obalech módních časopisů nebo co hlásají Tony Robbins s Dalajlámou, není to ani procházka růžovým sadem.

1. Musíte přijmout své chyby a nedostatky

Mnozí si myslí, že stačí postavit dům, najít si partnera, pořídit auto a k němu dvě děti a všechno bude fajn. Prostě jen odškrtáváte jednu položku za druhou až do chvíle, kdy jste se vším naprosto spokojeni. A pak už jen žijete šťastně až do smrti.

Takhle ale život nefunguje. Problémy nikdy nezmizí – staré nabírají jinou podobu a současně vyvstávají nové. S čím jste dneska spokojeni, to se zítra může stát problémem číslo jedna. Čím dříve pochopíme, že smyslem života není dosáhnout dokonalosti, ale užívat si samotnou cestu, tím dříve si můžeme objednat pizzu a nic neřešit.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Dosažení dokonalosti je pouhým ideálem. Je něčím, o co se můžeme snažit, ale nikdy toho nedosáhneme. Ať už si pod pojmem dokonalost představíte cokoli, vždy to bude samo o sobě nedokonalé. Sami ani nemáme tušení, co se skrývá pod skutečnou dokonalostí. Dovedeme si představit jen to, co je lepší nebo horší než současný stav, a dokonce i v tom se často mýlíme.

Jakmile opustíme myšlenky na dosažení dokonalosti a toho, co by „mělo být“, pocítíme okamžitou úlevu od stresu a frustrace, které pramení ze snahy dosáhnout na něco, co ani nepochází z naší hlavy.

Přijmout vlastní nedostatky je obtížné, protože jsme nuceni smířit se s tím, že součástí našeho života jsou i věci, se kterými nejsme tak docela spokojeni. Život však nikdy nenaplní všechny naše touhy. Stejně tak se vždy budeme v něčem mýlit. Paradoxně právě díky uvědomění si vlastních nedostatků se cítíme lépe a dovedeme lépe ocenit sebe i druhé.

2. Musíte přijmout zodpovědnost za své problémy

Není nic snazšího než vinit za své problémy všechno, jen ne sebe. Je to lákavé a mnohým to dokonce přináší uspokojení. Pasujeme se do role obětí a jsme rozhořčení ze všech těch strašlivých nespravedlností a ran, které nám osud uštědřil. Role oběti nám svědčí, protože v ní zažíváme pocit výjimečnosti, který bychom jinak neměli kde získat. Jenže ani my, ani naše problémy nejsou ničím výjimečné.

Krása přijetí vlastní nedostatečnosti spočívá v tom, že už si nadále nemůžeme být jistí, že na svých problémech neneseme určitý podíl viny.

  • Přišli jsme skutečně pozdě kvůli dopravní situaci? Nemohli jsme přece jen vyrazit o něco dříve?
  • Je váš bývalý přítel skutečně sebestředný zmetek? Nebo jste byla tak trochu manipulativní a měla na něj přehnané požadavky?
  • Může váš manažer za to, že jste nebyli povýšeni? Nemohli jste přece jen udělat něco jinak a lépe?

Pravda se většinou nachází někde uprostřed, ačkoli samozřejmě záleží na dané situaci. Jde však o to, že pracovat můžete vždy jen na vlastních nedostatcích, nikoli na nedostatcích druhých.

Jasně, lidem se stávají špatné věci. Nemůžete se obviňovat z toho, že vás srazil opilý řidič a teď přijdete o nohu kvůli zpackané operaci. Je však jen na vás se z této ztráty fyzicky i mentálně zotavit.

Budete-li svalovat vinu za své problémy na ostatní, možná se vám nakrátko uleví. Takové nastavení mysli je však zákeřné v tom, že je s ním spojeno jedno z nejdepresivnějších poselství vůbec – totiž že nemáte žádnou kontrolu nad svým životem.

3. Musíte jednat i navzdory strachu

Statečnost neznamená nemít strach. Naopak: stateční jsou ti, kteří se rozhodnou konat navzdory strachu, pochybám a nejistotě.

Pokud se nedovedeme oprostit od momentálních nálad, naše spokojenost bude kolísat jako akciové tituly na newyorské burze. My ale nechceme, aby naše duševní rozpoložení připomínalo jízdu na horské dráze. Chceme, aby naše životní spokojenost nebyla tolik závislá na momentálním rozpoložení.

Dlouhodobý pocit spokojenosti nepramení z momentálního emocionálního rozpoložení. Být neustále blahem bez sebe je nemožné, a i kdyby to možné bylo, stejně by nás to přivádělo k šílenství. Dlouhodobá spokojenost tak daleko více vychází z hlubších hodnot, které vyznáváme. Dosažení „ultimátní spokojenosti“ není určeno tím, co děláme a co se nám děje, ale proč to děláme a proč se nám to děje.

4. Musíte najít hlubší smysl toho, co děláte

Ještě přesnější by bylo říct, že si musíte zvolit, co vás motivuje. Jedná se o něco povrchnějšího, nebo hlubšího a smysluplnějšího?

Motivace vydělávat peníze jen kvůli samotnému vydělávání peněz je mnohdy příčinou problémů se zvládáním emocí a nutí nás jednat otravně a povrchně. Naproti tomu motivace vydělávat peníze za účelem zajištění dobrého života rodině a dětem představuje daleko bytelnější základ, na kterém lze stavět. Hlubší motivace vám pomůže přestát stres, strach a nevyhnutelné komplikace, což se o povrchnějších motivacích dost dobře říct nedá.

Toužit po uznání jen pro svůj dobrý pocit vede k hladu po pozornosti. Naproti tomu umělec toužící po uznání proto, aby mohl dále vytvářet inspirující a emocemi nabitá díla, je motivován ušlechtilejší a dlouhodobě udržitelnější pohnutkou. Taková motivace člověku pomůže zvládat odmítnutí, ponížení a příležitostná fiaska.

Jak ale najít v životě hlubší smysl? Nebudu vám nic nalhávat, není to snadné. Totéž lze říct o vybudování dlouhodobé spokojenosti.

Velká část mé knihy The Subtle Art of Not Giving a Fuck se věnuje nalezení hlubšího smyslu života. Menší nápověda – má to co do činění s osobním rozvojem a s pomocí ostatním. Růst znamená hledání způsobů, jak se stát lepším člověkem. Pomoc ostatním znamená hledání způsobů, jak zlepšit životy ostatních lidí. Snažte se přijít na to, jak byste tyto dvě složky mohli propojit s tím, co vás motivuje.

Není nic špatného na tom řídit se mottem sex, prachy a rokenrol. Sexuální styk by však měl být motivováno něčím hlubším než příjemnými pocity, vydělávání peněz by mělo být motivováno udržitelnějšími hodnotami, než jakou mají samotné peníze, a u rokenrolu pak stačí, když má koule.

5. Musíte být ochotní zažívat neúspěchy a někdy se i ztrapnit

Ve své knize o navazování vztahů nazvané Models jsem napsal: „Není možné být někým, kdo svou přítomností jedněm mění životy, a druhým přitom nebýt pro smích.“ Tento úryvek se překvapivě stal nejcitovanějším z celé knihy a čtenáři ho také nejčastěji zmiňovali v příchozích e-mailech.

Jednou z nejúchvatnějších věcí na celém lidském pokolení je rozmanitost hodnot, které lze v životě vyznávat. Jestliže se ve svých činech a chování řídíte svými hodnotami, nevyhnutelně se dostanete do sporu s těmi, kteří se řídí hodnotami rozdílnými. Lidé vyznávající rozdílné hodnoty vás nebudou mít rádi. Budou se o vás hanlivě vyjadřovat na internetových fórech a budou mít nevhodné poznámky na adresu vaší matky. Kdykoli budete dělat něco významného, vždy se najde někdo, kdo vám bude přát neúspěch. Nikoliv však proto, že by dotyční jako lidé za moc nestáli (dobře, někteří z nich ano), ale právě proto, že vyznávají rozdílné hodnoty.

Využívejte celý web.

Předplatné

Jak jednou pravil někdo mnohem moudřejší než já: „Nikdy se nezavděčíš všem.“

Neúspěch je nezbytným předpokladem rozvoje, ať už se věnujete čemukoliv. Je to právě rozvoj naší osobnosti, našich hodnot, ale také pomoc ostatním v jejich rozvoji, co zvyšuje naši obecnou spokojenost. Bez nezdarů se nikam neposouváme. A pokud se nikam neposouváme, nejsme šťastní.

Oddejte se bolesti a vyžívejte se v opovržení druhých. Jednou z nejdůležitějších dovedností v životě není umět se vyhnout pádům, ale naučit se po každém pádu zase vstát. Nikdy se nezavděčíte všem.

Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka.

Diskuse 0