Sebevražedné myšlenky a pocity se mohou pohybovat na širokém spektru. Od přemýšlení nad tím, že ostatním by na světě bylo lépe bez vás, až k jasným plánům na ukončení života. Ať už mají jakoukoliv podobu, myšlenky na sebevraždu mohou být matoucí, zahlcující a děsivé. V praxi se setkávám poměrně často s lidmi, kteří přemýšlejí nad možností odchodu ze světa nebo už mají sebevražedný pokus za sebou. Teď v období pandemie je to ještě častější.
Vybavuji si třeba slečnu, která trávila hodně času doma na počítači, když rodiče byli v práci, a neměla možnost setkávat se se svými kamarády, jak byla dříve zvyklá. Cítila se hodně opuštěná – se spolužáky si moc nerozuměla ani dříve a omezený kontakt přes obrazovku během online výuky větší sblížení také neumožňoval.
Začala si potom hledat náhradní přátele ve virtuálním prostoru a na sociálních sítích narazila na skupinu dětí, které neznala, ale měla pocit, že řeší podobné potíže jako ona. Ty děti se také cítily osamělé, trochu znuděné a nepochopené. Cítila u nich porozumění a přijetí. Společně se zabývali špatnou náladou, nezájmem o cokoliv a hledáním východiska.
Někdo z nich přišel na to, že by možná mohlo přinést úlevu sebepoškození. Zkusila to, ale cítila se pořád špatně. Když se virtuálním kamarádům svěřila, začali ji nabádat, aby spolykala léky. Měla z toho strach, ale rodiče na ni neměli čas, dny trávila zavřená doma a nikdo jiný nablízku nebyl. Sebrala rodičům pár platíček a spolykala je. Naštěstí ji včas našla maminka a zavolala záchrannou službu.
Nebo si vzpomínám na mladou paní, která žila v domácnosti s manželem a dvěma malými dětmi. Manžel měl potíže v podnikání, byl z toho podrážděný a potíže začal řešit alkoholem. Když se napil, byl často agresivní. Ona byla na mateřské dovolené, v době lockdownu neměla moc možností úniku.
Kromě vycházek byla uvězněná na malém prostoru s agresivním manželem a přestávala si vědět rady. Přišlo jí, že z nastalé situace není možné najít řešení. Začala uvažovat o tom, že by mohla svůj život ukončit vlastní rukou a třeba by se jí ulevilo, ale ještě jí v tom bránily děti. Napadlo ji zavolat kamarádce a požádat o pomoc. Ta ji zavezla do krizového centra, kde se jí dostalo pomoci.
Ještě jeden příběh: paní seniorského věku. Celý život byla léčena pro deprese, v minulosti měla i sebevražedné pokusy, ale v posledních letech se jí dařilo dobře. Byla aktivní, soběstačná, v kontaktu s rodinou, ráda pracovala na zahrádce. Manželovi se také dařilo poměrně dobře. Až do letošní zimy, kdy se mu objevily vážné zdravotní potíže a bylo pro něj těžké sehnat umístění v nemocnici. Vyžadoval celodenní péči, volal ji k sobě i v noci.
Postupně přestávala spát, byla úzkostná, zesláblá, měla obavy, jak všechno zvládne. Nakonec se manžela podařilo dostat k hospitalizaci, ale ona už měla rozvinutou depresi a navíc na ni padla samota a velký strach z budoucnosti. Rozhodla se spolykat psychofarmaka, která měla u sebe. Naštěstí rodina zpozorovala varovné signály a ještě včas zasáhla.
Spirála myšlenek
Jakou podobu mají sebevražedné myšlenky? Prožívání každého člověka může být jiné. Může se stát, že se nedokážete vyrovnat s tím, co se děje ve vašem životě. Pro mnoho lidí je to spíše než touha zemřít pocit, že už nedokážou pokračovat v životě, který zrovna mají.
Tíživé pocity a myšlenky mohou přicházet a odcházet nebo se časem stupňují. Je hodně časté, že nerozumíte tomu, proč se cítíte právě takhle. Můžete se cítit zaplavení a plačtiví, nechtění nebo nepotřební, fyzicky otupělí. Zoufalí, protože nevidíte žádnou alternativu. Máte pocit, že vašim blízkým bude lépe bez vás.
Zároveň můžete zažívat i poruchy spánku, změnu apetitu, nutkání k sebepoškození nebo touhu izolovat se od ostatních. Jako byste necítili potřebu postarat se o sebe. Častý je pocit, že už se nikdy nevrátíte do „normálu“, že už nikdy nemůžete být spokojení a šťastní.
Tak to ale není: ve chvíli, kdy máte uvedené pocity a myšlenky, je vaše vědomí zahlcené emocemi a tíživou situací. Není to ale rozhodně trvalý a neřešitelný stav.
Prvním krokem k tomu, aby se vám dostalo péče, je říci někomu, komu důvěřujete, jak se cítíte. Také je vždy možné zavolat na Linku důvěry, na linku krizového centra nebo přímo do krizového centra zajet; kontakty najdete na konci článku.
Pokud máte v blízkosti psychiatrické oddělení nebo psychiatrickou nemocnici, můžete zajet přímo tam, pokud nemáte, tak na pohotovost kterékoliv nemocnice a sdělit své potíže. Mějme vždy na mysli, že všichni si zasloužíme, abychom dostali pomoc a podporu.
Proč máte sebevražedné myšlenky?
Důvody pro to mohou být u každého jiné, často je to kombinace různých faktorů. Možná se u vás poslední dobou stupňovaly pocity smutku a bezvýchodnosti, které vedly až k sebevražedným myšlenkám. Pro někoho mohou být spouštěčem takových myšlenek určité životní těžkosti.
To může zahrnovat psychické potíže, závislost, šikanu nebo diskriminaci, ale také ztrátu bližního, chronickou bolest či nemoc, ukončení vztahu, pocity osamělosti. Spirálu sebevražedných myšlenek může odstartovat ztráta zaměstnání, dluhy nebo jiné finanční problémy, rodinné problémy či například tlak kultury nebo náboženství.
Bez ohledu na důvody sebevražedných myšlenek myslete na to, že to není známka slabosti. Jednoduše to znamená, že toho nesete na bedrech víc, než je možné zvládnout, a že potřebujete pomocnou ruku. Mluvit s někým a nechat si od jiných pomoci vám uleví. Jakkoliv je těžké tomu právě teď porozumět – existuje cesta ven a můžete se zase cítit lépe.
Co dělat právě teď
Zajistěte si vlastní bezpečí. Prioritou při sebevražedných myšlenkách je, abychom zajistili sami sobě bezpečí. To znamená odstranit všechno, čím bychom se mohli zranit (nebo požádat někoho jiného, aby to udělal), nebo se vzdálit z nebezpečného místa. Pokud máte bezpečnostní či krizový plán, tak ho následujte.
Překonejte následujících pět minut. Zaměřte se na krátké časové úseky tak, abyste se cítili méně zahlceni. Zaměřte se jen na překonání příštích pěti minut a pak se odměňte a pokračujte takto dalších pět minut.
Rozptylte se. Jestliže cítíte nutkání si ublížit, zkuste techniky odpoutání pozornosti:
- Napsat si, jak se právě cítíte, a následně papír roztrhat.
- Koncentrovat se na to, co vnímáte všemi smysly.
- Zhluboka a pomalu dýchat: soustředit se na to, kudy vchází vzduch do dýchacích cest a kudy zase odchází.
Postavte se svým myšlenkám. Napište si pár věcí, na které byste se mohli těšit. Naplánujte si něco příjemného na zítřejší den.
Mluvte s někým. Zkuste někoho navštívit nebo mu zavolat a svěřit se se svými pocity. Jestli nemáte komu, zavolejte na některou z krizových linek, které jsou dostupné 24 hodin denně a kde vás vyslechnou bez jakéhokoliv odsouzení. Pamatujte na to, že nejste pro nikoho žádným břemenem, vaši blízcí nebo pracovníci krizové linky vás rádi podpoří.
Zajeďte na nejbližší nemocniční pohotovost nebo volejte 155. Pokud nic z výše uvedeného nepomáhá a myšlenky na ukončení života jsou intenzivní a neodklonitelné, neváhejte vyhledat nejbližší nemocnici nebo volejte rychlou záchrannou službu. Můžete samozřejmě i požádat někoho z blízkých, ať vám přivolá pomoc nebo vás zaveze do nemocnice.
Co dělat z dlouhodobějšího hlediska
Promluvte si s praktickým lékařem. Máte‑li takové myšlenky a pocity poprvé a jsou stále ještě odklonitelné, domluvte si termín u vašeho praktického lékaře, pokud bude v brzké době. Může vás odkázat k terapeutovi, předepsat léky, pokud je to nutné, nebo vás doporučit do specializovaných služeb.
Vyhledejte psychiatra. Pohovor s odborníkem a správně nastavená medikace vám může ulevit.
Zvažte možnost psychoterapie. Terapie nebo poradenství jsou nabízeny psychoterapeuty a poradci. Mohou vám pomoci porozumět tomu, proč se právě takto cítíte a jakým způsobem se můžete vyrovnat se svými pocity. Někde psychoterapeutické služby nejsou příliš dostupné – zkuste se potom obrátit i na sociální služby, které se zabývají lidmi s psychickými potížemi. Mohou vám alespoň pro začátek poradit a nasměrovat vás dál.
Zkuste podporu peera. To znamená rozhovory s člověkem, který má za sebou podobné zkušenosti jako vy. Mnoho lidí považuje za nápomocné podpůrné online skupiny, ale možná spíše upřednostňujete osobní kontakt, pokud takové svépomocné skupiny existují ve vaší blízkosti.
Vytvořte si krizový plán. Ten se stává nápomocným, pokud se opět objeví sebevražedné myšlenky. Tento plán může zahrnovat varovné příznaky, způsoby vyrovnávání se se stresem, které vám pomáhají, čísla lidí, kterým můžete v krizi zavolat, a kroky, které můžete podniknout, abyste se cítili v bezpečí. Může být užitečné vytvořit tento plán společně s vaším lékařem, terapeutem nebo poradcem.
Linky důvěry:
- Linka první psychické pomoci – telefon 116 123, nonstop
- Pražská linka důvěry – telefon 222 580 697, nonstop
- Linka důvěry Centra krizové intervence PN Bohnice – telefon 284 016 666, nonstop
- Linka naděje Brno – telefon 547 212 333, nonstop
- Linka důvěry Ostrava – telefon 737 267 939, 596 618 908, nonstop
- Modrá linka – 549 241 010 (pevná linka), 608 902 410 (mobil) od 9.00–21.00, chat
- Linka důvěry v ČR podle krajů
