9. 2. 2026
Určitě znáte dny, kdy je všechno špatně. Probudíte se a už máte všeho plné zuby. Nevíte, zda křičet, brečet, rezignovat. Emoce přicházejí jedna za druhou a s nimi obvykle těžké myšlenky. A přesto, je to den našeho života. Jiný nemáme. Je to den, který by pro nás měl mít nějaký význam. Měl by být alespoň v prchavých okamžicích fajn. Měl by to být den, který má smysl prožít. Kdy se alespoň jednou usmějeme, nadechneme.
V mé pracovně denně zaznívají těžké příběhy. Plné bolesti, nároků, plné provazů, které svazují natolik pevně, že se vskutku nedá dýchat. Někdy spolu s klienty sedíme a cítíme, že je to fakt těžký. Jsou válcováni smutkem, beznadějí, vysilujícími vztahy, bolavým tělem. Běží ultramaraton bez občerstvovacích stanic.