23. 7. 2025
Tvář přitisklá na sklo a venku žluté šmouhy těch pár oken, co ještě svítí. Nade vším, co si člověk za oknem zvykl nazývat svým světem, se sklání večer a on sám se sklání před teď již minulým dnem. A ptá se: Kdyby dnešní den byl sklenicí, jak bych musel žít, abych ji naplnil takovým způsobem, že by se změnila ve vázu?
Je to právě voda na dně sklenice, ve kterou se změní vůně heřmánku po probuzení. A je to zvláštní druh umění, nedovolit té vůni, aby vyklouzla ze stisku vědomí, a podržet v mysli vzpomínku na člověka, který heřmánek daroval. Jsou malé stopy velkých vztahů.