Je tablet pomůcka, nebo problém? Podle toho, do jaké rodiny se dostane. Záleží na vás.
Digitální média nepřinášejí oproti těm „starým“ úplně neznámé problémy. Přesto jsou v něčem zásadně jiná. V souvislosti s jejich užíváním se tedy nabízejí i nové otázky: Co dělat, aby dítě nestrávilo celé léto hraním počítačových her? Jak odtrhnout děti od tabletu? A co nám vlastně vadí více: že má dítě tablet, nebo co jeho prostřednictvím konzumuje?
Z výzkumu dětského čtenářství, který proběhl v roce 2013, vyplývá, že děti se ve svém volném čase věnují ze všech médií nejvíce stále ještě televizi. Denně je to přibližně 1,5 hodiny. Téměř čtvrtina dětí uvedla, že hraje denně elektronické hry (55 minut), chlapci téměř třikrát častěji než dívky. Z hlediska věku kulminuje hraní elektronických her v kategorii 11–12 let (denně 29 % dětí). Takřka dvě pětiny dětí denně surfují na internetu (55 minut) a více než čtvrtina dětí je denně na Facebooku (38 minut).
Je zajímavé si uvědomit, že s příchodem počítačů, tabletů, chytrých telefonů a dalších nových technologií zůstávají některé skutečnosti (v porovnání například s televizí) v podstatě stejné, zatímco jiné se zásadně mění.
Co nám tedy na nových médiích vlastně "vadí"? Je to obsah, který děti jejich prostřednictvím sledují, nebo forma, kterou se tak děje? Případně oboje? Některé otázky či postřehy, které zazněly v diskusi k článku o digitálních domorodcích, stojí určitě za zamyšlení. Ráda bych se o to nyní pokusila v souvislosti s mediální výchovou.
Mediální výchova se zásadně nevyděluje z běžné výchovy, ale je její součástí. Podle toho bychom k ní měli také přistupovat. Každý rodič má svůj styl výchovy, a proto bude z velké části záležet právě na něm, jaké postupy zvolí. Obecné zásady mediální výchovy v rodině shrnul přehledně ve svém článku Zdeněk Sloboda:
Dále uvádí, že:
Pokud se nám tedy nelíbí, CO děti na počítačích či tabletech sledují, vidím zde prostor pro "liberální" mediální výchovu. Nedělám si iluze, že zvyšování povědomí o nevhodném obsahu děti zázračně vyléčí z touhy jej poznat. Hraní stříleček a sledování hororů v televizi nevyjímaje. Pokud se ale setkají s něčím, co nezvládnou zpracovat (násilí, pornografie, kyberšikana), je pravděpodobnější, že se s tím někomu svěří. V případě, že nám vadí JAK, KDY a V JAKÉM MNOŽSTVÍ se děti médiím věnují, přichází na řadu "restriktivní" část. To vše samozřejmě v závislosti na věku.
Nedávno jsem v knihovně vedla rozhovor s jednou čtenářkou-maminkou, která si se svým sedmiletým synem vybírala knížky a povzdychla si právě nad tablety a hraním her. Využila jsem toho a stručně by se to dalo shrnout takto:
- Pozorovala jsem ho, když jednou usínal. Byl úplně vyřízený: neklidný, dlouho se převracel, měl trhavé pohyby.
- Takže jste mu zakázala hry na tabletu před spaním?
- Ano.
- A vadilo by vám, kdyby si na něm před spaním četl pohádku?
- Asi taky, u tabletu mi před spaním vadí prostě samotný tablet.
- Jak to řešíte?
- Před spaním si čteme z knížky, tablet má dovolený třeba ráno cestou do školy. Máme to asi 20 minut autem. Večer se nevzteká, ví, že ráno svůj tablet dostane.
Řešení je vzhledem k věku dítěte restriktivní, ale nabízí zároveň jinou variantu, která je pro rodiče i dítě přijatelná.
Na nejvíce problémů narazíme samozřejmě u dospívajících. Je však potřeba si uvědomit, že každé médium vstupuje do konkrétní rodiny. Proto univerzální výchovné rady neexistují. Pokud řešíte problém typu Můj dospívající syn tráví na počítači každou volnou chvíli, zkuste si nejprve položit několik otázek:
Je jasné, že počítač by se neměl stát náhradou za koníčky, přátele, rodiče… přesto se to v určitém období může stát. V té době by ale už dospívající měl mít vybudovány určité základy mediální gramotnosti. Na rodičích potom je, co (udělají nebo neudělají) s tím zbytkem. Pokud jde o obecné rady při komunikaci s teenagery, existuje poměrně rozsáhlá literatura, z níž se dají některé věci aplikovat i na svět médií. Existují doporučení, internetové diskuse, zkušenosti – konkrétní návody nikoli.
Z praxe znám dva příklady, které částečně pomohly od "každé volné chvíle na počítači". Prvním z nich bylo propojení internetu s reálným světem, kdy šestnáctiletá dcera dostala "dospělácký" úkol v době prázdnin vařit. Recepty si hledala na internetu, fotky tam samozřejmě i sdílela, ale musela jít nakoupit a jídlo opravdu přichystat. Druhý je postaven na faktu, že dospívající potěší role "učitele". Naučit babičku nebo dědu s tabletem, s Facebookem nebo různými aplikacemi je smysluplný program, se kterým můžete obstát i u puberťáka.
...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.
Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.
Většinou píšu tak, abych vás povzbudil, inspiroval. Dnes vás chci zneklidnit.
65 min
Kdybych měl svým dětem předat jen tři životní zkušenosti, byly by to tyto.
12 min
Pokud porozumíme způsobům, jak náš organismus reaguje na trauma, můžeme se postupně zotavit.
12 min
Život podle pravítka je předvídatelný a přehledný, chybí mu ale důležitý rozměr.
11 min