Seminář Řídím svůj život: Poslední místa
Vyberte si své téma Předplatné

Kamarád počítač

Rodiče mají právo rozhodovat o čase, který jejich děti tráví u obrazovky.

Pavla Koucká

Pavla Koucká

12. 9. 2018

Vědecké studie ukazují, že množství času, který děti tráví s pohledem na obrazovky, škodí jejich očím, zádům a pohybovému aparátu vůbec. Děti leniví, tloustnou, a pokud sedí před monitorem pozdě večer, hůře usínají a mají méně kvalitní spánek. Navíc přicházejí o hluboké přátelské vztahy. Coby rodiče to většinou víme či alespoň tušíme. Proč to tedy nezměníme?

Průzkum Státního zdravotního ústavu ukázal, že průměrné české dítě stráví už v pěti letech na počítači, mobilu či tabletu průměrně hodinu a půl denně. S přibývajícím věkem děti s moderními technologiemi tráví stále více času a v sedmnácti přesáhnou 4,5 hodiny za den. Chlapci se více věnují hrám, dívky sociálním sítím, ale množství času je zhruba stejné.

A k tomu všemu je tu ještě televize, která podle aktuálních výsledků socioložky Michaely Slussareff a jejích kolegů hraje téměř ve třetině domácností od rána do večera. Ne že by na ni děti koukaly neustále, ale i jako kulisa ruší jejich soustředění na cokoli.

Rodiče, kteří nechávají celý den zapnutou televizi, to zpravidla neřeší. Jsou tak zvyklí, ticho je zúzkostňuje, rizika pro zdravý vývoj dětí nevnímají. Pak jsou zde ale rodiče, kteří by rádi množství času před obrazovkami u svých dětí umenšili, ale nejsou toho schopni.

  • „Kluci přijdou ze školy a sednou k počítači. Stěží je přitáhneme k večeři,“ stěžuje si otec dvanáctiletých dvojčat. „A proč to nezměníte?“ „Já se snažím. Pořád jim říkám: Pojďte se mnou na kolo, na brusle, do přírody… ale většinou mi dají košem. Chtěj hrát a já tomu prostě nejsem schopen konkurovat.“
  • „Max je na mobilu pořád,“ stěžuje si máma jedenáctiletého. „Ve škole propadá, na bráchy je protivnej. Když se zrovna nevěnuje telefonu, tváří se zpruzeně, znuděně. Nic krom přiblblých youtuberů ho nebaví.“ „A proč mu ten mobil neseberete?“ „No –to nemůžu. Je jeho.“
  • „Dcera se dost zhoršila ve škole a důvodem je myslím to, že je hrozně nevyspalá. Předevčírem jsem se jí do telefonu podívala a zjistila jsem, že chatuje i do půl druhý ráno. O kravinách. Myslí si, že musí být pro kamarády pořád dostupná. A já jí to prý nemůžu zakázat, protože oni to tak mají teď všichni a byla by úplně out.“

Nemusíte si své děti předcházet

Naší rodičovskou povinností je děti chránit, a to dokonce i před nimi samými, před jejich nerozumem. Nezná-li dítě míru, musíme mu dát hranice. Když to neděláme, jde zpravidla o nízké rodičovské sebevědomí a malou autoritu. Na obojím se dá pracovat. S počítačem nemusíme soupeřit, nemusíme být zábavnější. Musíme být rozhodnutí, sebevědomí a dost silní.

Když Maxovi máma s tátou omezili mobil na hodinu denně, následoval křik, obvinění z krádeže a vyhrožování právníky — mobil je jeho, dostal ho od babičky. Po pár dnech se však vrátil „starý dobrý Max“, co má dobrou náladu, hraje si s bráchy a občas doma pomůže. Za několik týdnů se začal lepšit i školní prospěch. Podobně pozitivní vývoj nastal i u zmíněných dvojčat a chatující dívky.

Do situací vylíčených výše se však zmíněné rodiny vůbec nemusely dostat. Přílišný kontakt dětí s médii se dlouho vyvíjel a rodiče k tomu aktivně přispívali, stejně jako v mnoha dalších rodinách.

Nejprve jsme to my, zejména matky, které s dětmi trávíme celé dny a k televizím, tabletům a dalším obrazovkám je odkládáme, často už v batolecím věku. Abychom v klidu uvařily, odpověděly na e-maily, osprchovaly se… A komerce nám samozřejmě vychází vstříc. Před pár lety to byli Teletubbies, dnes nám nabízejí i digitální nočníky (iPotty) – s připevněným tabletem.

A pak jsme to zase my, hodní rodiče, případně prarodiče, kdo dětem elektronické přístroje koupí. Protože si je přejí. Protože je mají jejich spolužáci. Protože na to máme.

V neposlední řadě pak děti dostáváme k elektronice i tím, že je nepouštíme ven. Bojíme se o ně, a tak jsou doma — sami. Tedy se svými mobily, případně další elektronikou. Pokud je u nás ještě k tomu nepříjemná atmosféra, hádáme se nebo jsme věčně ve stresu, děti utíkají k obrazovkám i proto, aby se nemusely dívat na nás, aby nepříjemnému unikly.

Co můžeme dělat jinak?

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s plným přístupem. Chcete-li pokračovat ve čtení, pořiďte si předplatné na rok nebo na dva roky.

Máte koupené předplatné? Přihlašte se.

Půl roku bez archivu

600 Kč

  • články a videa pro předplatitele publikovaná od 25. 9. 2018 do 27. 3. 2019
  • bez přístupu do archivu
  • bez přístupu do Učebny
  • bez online poradny
  • bez audia ke stažení
Koupit jako dárek

Roční předplatné

1600 Kč

  • články pro předplatitele
  • videa pro předplatitele
  • přístup do archivu
  • přístup do Učebny
  • online poradna
  • audio ke stažení

Přístup ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali.

Koupit jako dárek

Dvouleté předplatné

2500 Kč

To samé.
Na dva roky.
Výhodněji.

  • články pro předplatitele
  • videa pro předplatitele
  • přístup do archivu
  • přístup do Učebny
  • online poradna
  • audio ke stažení
Koupit jako dárek
Zaplatit můžete platební kartou nebo bankovním převodem v korunách nebo v eurech.
Jan Majer
Jan Majer
vydavatel, šéfredaktor
Jan Smetánka
Jan Smetánka
vydavatel, manažer
„Staňte se součástí Psychologie.cz a využívejte celý web. Je v něm víc, než si myslíte. Stejně jako ve vás.“

Řekli o nás

Leona Dyrehauge

Leona Dyrehauge

Klinická psycholožka a psychoterapeutka

Pamatuju si, jak jsme se před mnoha lety potkali se zakladateli Psychologie.cz v kavárně a vymýšleli koncepci webu, o čem by se mělo psát a co by tak čtenáři ocenili. Ve vzduchu bylo cítit vzrušení a zápal pro věc. Říkala jsem si, že tohle půjde, že tihle chlapíci jsou moc milí a tvořiví. A taky že jo. Psychologie.cz funguje, jak pro nás psychology, tak pro čtenáře. A já to oběma stranám ze srdce přeju.

Pavel Špatenka

Pavel Špatenka

Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.

Jak málo člověk ví o sobě samém. Jak málo se ve veřejném prostoru mluví o tom, co se v nás lidech odehrává. Čím více se doba vyhrocuje, tím spíše se snaží člověk porozumět tomu, co se to děje. Chce pochopit proč lidé jednají tak, jak jednají, chce vědět proč se věci dějí právě tak, jak se dějí. Chceme vědět, proč se tolik odcizujeme jeden druhému navzájem. Chceme být blíže jeden druhému a přitom nejsme blízko ani sami sobě. Proto vítám každý prostor, kde se o takových věcech může mluvit. O to více, pokud je otevřený, kultivovaný a nechává čtenářům prostor pro vlastní úsudek. Psychologie.cz taková je. Roste spolu s námi.

Zuzana Daňková

Zuzana Daňková

Studentka psychologie a filozofie, publicistka, soukromá lektorka psychologie a angličtiny

Psychologie.cz je jednoznačně nejkvalitnější a nejzajímavější internetový portál o psychologii v českém prostředí. Sdružuje velké množství kvalitních autorů, kteří dokáží zasvěceně a zároveň svěže psát o mnoha oblastech psychologického výzkumu i o osobních zkušenostech. Každý tu najde to své: poslední psychologické výzkumy i praktickou pomoc, jak lépe porozumět sobě a druhým.

Koupit předplatné

Pokud si nejste jisti, můžete se podívat na seznam videí a článků, které předplatné nabízí.