Téma k poslechu: Kdy už je to porucha
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Dopis pro dceru

Jsi dospělá, úspěšná, vytížená. Víš, co máš v životě nejcennějšího?

Lenka Nováková

Lenka Nováková

2. 7. 2018

Milá holčičko, jsi úspěšná, vedeš početný tým chytrých lidí a dosáhla jsi ve svém věku významného společenského postavení. Měla bys zářit, ale když jsem včera pozorovala tvoji bledou tvář, na jazyku mě svrběly úplně jiné otázky: Jsi šťastná? Na co myslíš, když večer usínáš? A jaké myšlenky tě ráno budí? Nakonec jsem se nezeptala. Chvíle s tebou jsou mi vzácné.

Přesto mě nevyřčená slova svrbí na jazyku. Když ti napíšu alespoň dopis, budu mít dobrý pocit. Tobě nechávám svobodné rozhodnutí, zda si jej přečteš, přijmeš anebo alespoň pochopíš, že lidské bytosti se o svá mláďata bojí minimálně šedesát let.

Víš, co máš v životě nejvzácnějšího? Ani zlato, ani sůl, ale svůj čas. Ve tvých letech jsem to také nechápala, ale už jsem dolezla do dvou třetin kopce svého života a mám pěkný rozhled. A co s ním? Dneska bys mi s unaveným úsměvem odpověděla, no přece aby sis mohla odpočinout, vyspat se, přečíst si nějakou pěknou knížku… Na to ti stačí tři dny. A co pak? Vrhnout se s elánem zase do kolotoče pro křečky?

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

S odvahou

Vzpomínáš si? K narozeninám jsem ti přála odvahu k rozhodování. Domnívala ses, že jsem tím myslela něco konkrétního, ale nahlas ses nezeptala. Na nevyřčenou otázku ti dlužím nevyřčenou odpověď. Pozoruji s obavami, že cílem současného života se stává být perfektní. Nedělat chyby, nekazit si služební postup ani svůj předobraz na sociálních sítích. Miláčku, bez chyb, které zažiješ na vlastní kůži (mozek), se nic nenaučíš, nic nového nevyzkoušíš a nikam se neposuneš.

Málokteré rozhodnutí je vysloveně dobré nebo špatné. Mám teď na mysli tak banální situace, jako že prezentace, nabídka nebo napsaný text je hotový, i když nemáš jistotu, že je dokonalý. A že by se dal ještě vylepšit? Určitě ano, ale opravdu se tím zvýší jeho užitná hodnota? Minuty a hodiny, které svým moudrým rozhodnutím ušetříš, jsou tvoje bohatství. Můžeš zachránit víc životů, složit víc písniček nebo si přečíst víc knih. Získat svůj čas pro svůj skutečný život.

Práce s týmem

Pamatuješ si, o čem jsi mi v poslední době vyprávěla? O svém týmu, respektive o tom, co kdo zase udělal špatně nebo neudělal a co jsi musela zachraňovat. Prosím, zkus popřemýšlet, čeho jsi tím dosáhla? Členové tvého týmu mohou být naštvaní z tvých kontrol a v tobě se prohlubuje nedůvěra v jejich schopnosti. Kdyby sis mohla vybrat, jaký tým bys chtěla? Možná teď budu trochu protivná, ale věřím, že moji následující větu přijmeš s nadsázkou. Ryba smrdí od hlavy.

Vlastně jsem ti nikdy neřekla, že jsem na tebe byla hrdá, když tě jmenovali vedoucí. Bylas hozena do vody bez záchranného kruhu: „Plav! Věříme, že nás nezklameš.“ Proč mám pořád pocit, že se podceňuje skutečný význam práce s lidmi? Přitom se ani kuchař nenaučí vařit jen z knih. A žádný dobrý kuchař se nestane excelentním kuchařem bez učení u těch nejlepších, vlastní fantazie a odvahy zkoušet nové věci. S plným vědomím toho, že některé své pokusy bude muset zkanalizovat.

Ani my rodiče nejsme nikdy hotoví. Nejdůležitější úkol máme ještě před sebou. Zhodnotit, jak jsme naložili s bohatstvím, které jsme dostali při svém narození.

Především na tobě záleží. Když budeš růst, tvůj tým poroste s tebou. K tomu potřebuješ onu vzácnou komoditu. Svůj čas. A lidi v  týmu ti mohou hodně pomoci, když jim umožníš, aby byli samostatní, motivovaní a efektivní. Potřebují jediné – tvou důvěru v jejich potenciál. I oni se musí učit ze svých chyb a zkoušet nové věci. A když jde do tuhého a někdo se topí, co je lepší? Podat mu záchrannou ruku z pevného břehu, nebo za ním skočit do vody a plavat za něj?

Promiň, jestli jsem se tě dotkla. Chápu, že vůbec nejsi v jednoduché situaci. Statistici tvrdí, že pokud se z dřívějšího kolegy stane vedoucí, automaticky je považován z 50 % za blba. Není na tom nic osobního. Chování svého týmu dokážeš pochopit, až když se naučíš podívat se na svět i z jejich perspektivy. Ale ze všeho nejdřív se zkus vyznat ve svých vlastních potřebách.

Ano, k přemýšlení také potřebuješ svůj čas. I ty máš přece svého vedoucího. Co na tebe platí? Kdy tě inspiruje, a kdy naopak ponižuje? Pracuje se ti lépe, když je v kanclu, nebo když je pryč? Jak často s ním potřebuješ mluvit a o čem? A jak se v jeho přítomnosti cítíš? Jak by ses cítit chtěla? A co tvůj tým? V čem je jeho situace jiná a v čem je stejná?

Nevidím na tebe, ale jako kdyby ses začala ošívat? Moc mentoruju a bez svolení? Ano, to je správný pocit. Když někomu říkáme, co a jak má dělat, aniž by o radu žádal, může to vnímat jako ponižování a projev nedůvěry.

Kreativita v motivaci

Možná stojí za to, abych zmínila zkušenost, za kterou jsem draze zaplatila svým časem. Ve svých čtyřiceti jsem věřila, že nejbezpečnější způsob, jak přežít v korporaci, je plnit očekávání šéfa. Viděla jsem jeho chyby a jeho růst, ale já sama jsem přešlapovala na místě. Moje odvaha vyslovit vlastní názor slábla.

Jednoho dne jsem nedokázala vstát a jít do práce. Bolelo to, ale pochopila jsem, že existují dva typy motivace k práci. Já jsem si vybrala tu preventivní, která se orientuje na vyhýbání se bolesti. Touha po bezpečí sama o sobě není nic špatného, ale zužuje mysl pouze na analytické myšlení. V extrémním stavu spojovaném s intenzivním analytickým myšlením je k depresi jen krůček. Podnikavá motivace naopak umožňuje riskovat, protože vychází z předpokladu bezpečného světa, ve kterém je možné zkoušet i nové, neotřelé a neotestované přístupy.

Využívejte celý web.

Předplatné

Ano, máš pravdu: na mně záleželo, jak jsem se ke své práci postavila a jestli jsem v ní byla šťastná. A taky už o sobě vím, že vždycky, když se cítím dobře, jsem schopna vyřešit více úkolů týkajících se vzájemných asociací a širší vizuální pozornosti. Stala jsem se efektivnější nejen v práci, ale konečně jsem získala víc svého času na přemýšlení – třeba o tom, jak se asociativní myšlení a pozitivní naladění navzájem posilují.

Když méně není více

I tvůj mozek potřebuje svůj čas. Včera ses chlubila, že ti stačí jen šest hodin spánku, že organismus si zvykne. Neměla jsem odvahu ti otevřeně odporovat, miláčku, ale nezvykne!

Vědci změřili, že ti, co pracovali 60 hodin týdně, udělali úplně stejné množství práce jako ti, co pracovali jen 40 hodin, a přitom byli mnohem vyčerpanější, neměli sílu se radovat z dosažené práce a tíhli k depresivnímu chování. Dostatek spánku naopak povzbuzuje konsolidaci paměti a odhaluje skryté souvislosti mezi myšlenkami. Spánek je kreativní psychická práce a nic na tom nemění skutečnost, že ji nemáš pod vědomou kontrolou.

Když si po sobě čtu, co jsem ti napsala, je mi ouzko, zda můj dopis pochopíš správně. O výchově se říká, že ji z 10 % tvoří příklad a z 90 % láska. Prosím, odpusť, že mé příklady byly plné chyb. Ani my rodiče nejsme nikdy hotoví. Nejdůležitější úkol máme ještě před sebou. Zhodnotit, jak jsme naložili s bohatstvím, které jsme dostali při svém narození. Zda jsme svůj čas nepromarnili.

Tvá máma

Diskuse 0