Výhry a prohry, které zažijeme, dávají zrod našim emocím, postojům k sobě, životu a světu. V naší době se však mluví víc o výhrách a vítězích, možná až v jakési kompulzivní míře. Na mnoha úrovních vlastní existence sledujeme, jestli vítězíme, a trápíme se, když to tak není (respektive to tak nevyhodnocujeme). Žijeme v době adorující vítěze a „vyhrávej“ je dalším pop-psychologickým přikázáním, které docela přísně dělí lidi do kast a na insidery a outsidery. Neměl jsem v plánu psát o dalším „přikázání“, ale nějak si mě opět našlo. Chci ale psát spíš o prohrách.