Hranice samoty

Na každé hrdinské cestě, v mýtu, ve filmu i v lidském životě existuje okamžik, kdy se obyčejný svět odhalí ve své skryté prázdnotě. Joseph Campbell tento moment nazýval začátkem prahu: bodem, kdy se známé stává křehkým, propustným a cizím. Je to chvíle před odchodem i chvíle zúčtování. Svět, který jsme považovali za celistvý, se ukáže jako neúplný, neukotvený, jemně vychýlený. Pro mnohé dnes tato křehkost nepřichází na fantastickém prahu střeženém nestvůrami. Objevuje se v kancelářských kójích, v kuchyních poté, co utichne štěbetání u večeře, na pohovkách, když všichni spí, po sdílení bez odezvy.