Nedávno jsem zažil situaci, kdy někdo mně blízký omdlel a pádem si udělal obrovskou tržnou ránu na hlavě. Byla okolo toho spousta krve, křiku, pláče a naprosto neuvěřitelných vizuálních vjemů, které nechcete v běžném životě vidět. V celém tom stresu jsem byl schopen zavolat záchranku (ne že bych nevyváděl a celý se neklepal), držet kus kůže u hlavy, aby se neodchlípla, protože zraněný ve svém stavu netušil, co se děje, potřeboval ležet a já jsem ho nechtěl ještě víc stresovat tím, že mu budu říkat, že vidím jeho lebku.