7. 1. 2026
Do redakce nám přišel dotaz od Anny (36 let), která se po osmi letech vztahu a šesti letech manželství rozhodla odejít. Píše, že nikdy nebyla ve vztahu skutečně šťastná, cítila se na druhé koleji, intimita pro ni byla spíš utrpením než radostí. Teď je rozhodnutá – ale bojí se to partnerovi říct. Při předchozím pokusu o rozhovor ji nazval psychicky nemocnou a všechno byla její vina. Tento článek je pro každého, kdo stojí před podobným rozhodnutím.
Uvědomuji si, že tohle je třaskavé téma. Jako lidé máme přirozenou tendenci vztahy zachraňovat: zkuste ještě tohle, podívejte se na vše z jiného úhlu, dáváte tomu šanci? Ale tentokrát nic takového neudělám. Anna je dospělá žena, svou situaci zná nejlépe a k rozhodnutí dospěla po letech přemýšlení, ne po jedné hádce či chvilkovém zklamání. A jako psycholožka vím, že mám jasnou zakázku: pomoci jí ten těžký krok udělat, ne ho zpochybňovat.