Coming outem na domácím poli přiznávání odlišné sexuální orientace nekončí. Lesby, gaye či translidi čeká doživotní sdělování, jak se věci mají. S vědomou komunikací na obou stranách se ale dá vysvětlování vlastní odlišnosti zvládnout. Stejně důležité je ujasnit si, o čem s druhými lidmi mluvit zkrátka nechcete.
Podle četných informací o LGBT+ komunitě v médiích by člověk s nadsázkou řekl, že těžší coming out mají v tuzemsku abstinenti nebo vegani čelící neustálému pošklebování a přemlouvání. Ale váš příběh ukazuje, že pořád není vyhráno. Sama jste rodinu se svou lesbickou orientací seznámila až v roce 2018 po ukončení vysoké školy a bylo to poměrně dramatické. Co byste dnes udělala jinak?
Zpětně vidím jako největší kámen úrazu, že jsem si nejprve neudělala pořádek v tom, kdo jsem, co chci a jaké jsou mé potřeby. Ty jsem vždy ohýbala podle toho, co chtělo okolí, místo abych jasně řekla: Takhle to mám a pojďme si o tom povídat. Ale ve dvaceti bývá člověk přesvědčen, že je dospělý a dělá věci správně. A pak zpětně vidí, která rozhodnutí ho kam vedla. Ale ať jsou jakákoliv, nemá smysl si je vyčítat, v danou chvíli vždycky děláme to nejlepší, co umíme.