3. 12. 2024
Co ve vás vyvolá definice pokory z Oxfordského slovníku? „Pokora znamená mít o sobě nízké mínění.“ A co pohled jiného slovníku, dle nějž pokora obnáší „pocit nedůležitosti nebo nízké hodnoty“? Abych byl upřímný, mně se zkřivilo nitro. Je mi z duše protivná představa ledňáčka, který o svých pestrobarevných křídlech prohlásí, že je to jen barevná mazanice, a bude považován za pokorného. Nevěřím, že kdyby pokora byla vlašský ořech, pod skořápkou najdeme přesvědčení o jeho nízké hodnotě. A tak společně s C. S. Lewisem můžeme říci, že: „Pokora nespočívá v krásných lidech, kteří se snaží uvěřit tomu, že jsou oškliví, ani v chytrých lidech snažících se věřit tomu, že jsou hloupí.“ V čem tedy?
Americká psycholožka June Tangney píše: „Být pokorný neznamená mít o sobě nízké mínění, znamená to mít o sobě přesné mínění.“ Pokora se tak velmi blíží sebepoznání. Je to docenění vlastních talentů a předností a zároveň uznání chyb a limitů. Pokorné není říkat na výstavě svých obrazů, že neumím malovat a jsem tak neschopný, že u rozvěšování obrazů jsem si málem ublížil, ale být si tiše vědom kvality svého díla a s jejich připevněním požádat o pomoc.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné