Našel jsem štěstí. V chalupě ztracené v rumunských kopcích, která, pomineme-li možnosti kosmických paprsků a přímých zásahů shůry, štěstím sama o sobě zřejmě nedisponuje. Zároveň si nejsem vědom toho, že bych štěstí do Rumunska přivezl vlakem a nesl dvě hodiny lesem až domů. Zřejmě jsem je tedy musel vytvořit na místě – a v tomto článku se pokusím popsat, jak se mi to povedlo.
Štěstí, klid a pohodu jsem cítil od chvíle, kdy jsem poprvé vylezl na svůj kopec a během pár dnů zapomněl, že většina mých plánů na následující roky leží v troskách. Časem jsem začal přemýšlet, z čeho tyto příjemné pocity vyvěrají. Na venkov jsem se neodsunul poprvé, takže v samotném životě na opuštěném statku zřejmě recept na štěstí nespočívá. Bezpochyby má svůj podíl, ale zdá se, že jen nutí k docela jednoduchým změnám každodenního života.