Kam až sahá moc genů

Pavel Špatenka

Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.

Jak málo člověk ví o sobě samém. Jak málo se ve veřejném prostoru mluví o tom, co se v nás lidech odehrává. Čím více se doba vyhrocuje, tím spíše se snaží člověk porozumět tomu, co se to děje. Chce pochopit proč lidé jednají tak, jak jednají, chce vědět proč se věci dějí právě tak, jak se dějí. Chceme vědět, proč se tolik odcizujeme jeden druhému navzájem. Chceme být blíže jeden druhému a přitom nejsme blízko ani sami sobě. Proto vítám každý prostor, kde se o takových věcech může mluvit. O to více, pokud je otevřený, kultivovaný a nechává čtenářům prostor pro vlastní úsudek. Psychologie.cz taková je. Roste spolu s námi.

Radkin Honzák

Psychiatr

Projekt psychologie.cz se mi líbil od samého začátku, proto jsem do něj s radostí šel. Myslím, že je užitečné znát pár odborných názorů, třebaže se podle nich nemusím řídit. Také se mi líbí, že když občas vystoupím nekompromisně, hned se najde mezi čtenářkami několik soucitných duší, které jdou potěšit potrefené. Takže je to díky diskusím vyvážené.

Leona Dyrehauge

Klinická psycholožka a psychoterapeutka

Pamatuju si, jak jsme se před mnoha lety potkali se zakladateli Psychologie.cz v kavárně a vymýšleli koncepci webu, o čem by se mělo psát a co by tak čtenáři ocenili. Ve vzduchu bylo cítit vzrušení a zápal pro věc. Říkala jsem si, že tohle půjde, že tihle chlapíci jsou moc milí a tvořiví. A taky že jo. Psychologie.cz funguje, jak pro nás psychology, tak pro čtenáře. A já to oběma stranám ze srdce přeju.