5. 6. 2013
Zdá se mi, že ve způsobu, jak se pokoušíme řešit problémy našeho dnešního světa, opakujeme stejnou chybu, se kterou jsem se na osobní rovině dlouhá léta trápil i já. Vkládáme příliš nadějí do naší inteligence, pokročilé vědy, vyspělého myšlení a také do naší dobré vůle a ušlechtilých ideálů.
Existují lidé, kteří na své dětství a dospívání s nostalgií vzpomínají jako na vcelku bezstarostné a harmonické období. A pak je druhá skupina lidí – patřím k nim i já – jejichž vztah k tomuto období života by se dal nejlépe vyjádřit takto: "Když jsem přežil dětství a dospívání, tak teď už přežiju všechno. Nic horšího mě už potkat nemůže."
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
Odesláno, díky!
newsletter posíláme jednou týdně