Většina dětí se občas při chůzi vyhýbá spárám mezi dlaždicemi chodníku a většina dospělých tají podivné myšlenky, které se občas vetřou do mysli: Jaké by to bylo strhnout kolegovi volant? Skočit z okna? Strčit turistu z útesu? Někoho políbit? Myšlenky, které charakterizují obsedantně-kompulzivní poruchu, nejsou nijak specifické a zná je skoro každý. Obsedantně-kompulzivní porucha nespočívá v existenci takových mentálních jevů, ale v tom, že člověka ruší. A to „klinicky významně“ – takže natolik, že zásadně ovlivňují jeho život.

Podobně je na tom i schizofrenie: navzdory všeobecně známému zjednodušení ji nelze zjednodušit na halucinace a bludy – a naopak halucinace a bludy nejsou specifické pro schizofrenii.