Miminka nám odrostla a můžeme si dopřát trochu času pro sebe. Potřebujeme jít do práce. Nebo chceme jen svým rodičům dopřát, aby si užili vnoučátka. Důvodů, proč potřebujeme hlídání, může být více. Důležité však je, aby tyto návštěvy prarodičů u nás nebo dětí u nich nepřerostly nikomu přes hlavu.

Nedávno si mi na hřišti, kde jsem byla s dcerkou, jedna maminka stěžovala: „Ta moje starší odjela k babičce. Včera mi volala a já se jenom děsím toho, jaké to bude, až za týden přijede zpátky domů. Řekla mi, že domů už nikdy nepůjde, protože jsme na ni s manželem zlí, když jí nechceme dovolit televizi každý den. Že u babičky to může.

Taky jí dovoluje být daleko déle vzhůru a pak ráno vstává pozdě, jak já ji budu budit do školky? No a nejhorší je, že jí tchýně dovolí každý den si v obchodě vybrat nějakou sladkost. Já se z ní asi zblázním. Kvůli ní teď budeme mít několik dní až týdnů zase doma peklo.“

Chudák ženská, napadlo by spoustu lidí. Má to s tchýní těžké. Ve skutečnosti je velice jednoduché se jako další maminka nechat vtáhnout do jejího příběhu a nesnažit se vidět také druhou stranu – tchýni. Možná to má paní opravdu náročné, hlídání nutně potřebuje, tchýně ji nerespektuje atd. Ale dokud nevíme, zda se maminka nepokoušela udělat určité kroky pro to, aby těmto situacím zamezila, soudíme příliš brzy.

Než děti svěříme babičkám na hlídání

Jiná paní s malými dětmi se mi svěřila, že její maminka má spoustu koníčků a má ráda svůj volný čas. Ne vždy se jí hlídání hodí. Často odmítne. Ale když souhlasí, ona ví jistě, že si babička ve smluvený čas děti vezme, a to proto, že pravdu chce a hlídání jí bude potěšením.

Hlídání není povinnost

Rodiče by neměli být dotčení, pokud prarodiče nechtějí nebo nemohou hlídat. Není to jejich povinnost. Oni už vychovali vás nebo vašeho partnera/partnerku. Možná si už odvykli a tu velkou zodpovědnost nechtějí přijmout. Někdy už sami cítí, že jim ubývá sil a že by na děti nestačili. Jiní prarodiče jsou naopak ještě dost mladí a chodí sami do práce a mají aktivní život, tak jim tolik času pro mladé nezbývá.

Nikdy bychom neměli považovat hlídání dětí prarodiči za samozřejmost, bezplatné jesle. Je to jen jejich svobodné rozhodnutí, zda vám s dětmi chtějí pomoci.

Možná někdy existuje příliš idylický obraz babičky, která si hraje se svými vnoučaty, je z nich nadšená. Vždyť to známe i z reklam, filmů, knih atd. Ale ne každá babička je babička na hlídání (samozřejmě může jít i o dědečka). Některé by se přetrhly, jen aby mohly být se svými vnoučátky, jiné jsou zaneprázdněné prací nebo svým osobním životem či jsou prostě jen rády, že etapu výchovy a starání se o malé děti již mají za sebou. Někteří prarodiče bydlí zase od mladé rodiny příliš daleko, aby se mohli podílet na pravidelném hlídání.

Rozhodně bychom nikdy neměli považovat hlídání dětí prarodiči za samozřejmost, bezplatné jesle. Je to jen jejich svobodné rozhodnutí, zda vám s dětmi chtějí pomoci, či nikoli. Stejně tak jako je zase na vás, jestli a s jakými pravidly děti k prarodičům pustíte.

Dodržujte dohodnutý časový rámec

Aby si prarodiče mohli čas s vnoučaty rozvrhnout a počítat s jejich návštěvou, potřebují vědět, kdy a v jakém časovém rozmezí pohlídají. Dávejte jim proto vědět včas, které dny byste rádi, aby se vašich dětí ujali. Domluvené časy potom dodržujte.

Není úplně fér říct, že si děti vyzvednete v šest večer, a v osm ještě ani nejste k zastižení na telefonu, děti už usínají na gauči a babička s dědou neví, jestli je mají uložit, nebo ne. Nehledě na to, že na večer už mohli mít jiné plány. Přejete‑li si sami, aby prarodiče respektovali některá vaše přání, buďte i vy těmi, na které je spolehnutí.

Je‑li pro vás důležité, aby si dítě nezničilo určité oblečení, nedávejte mu ho, když si to nemůžete ohlídat.

Nebojte se vymezit

Líbí se vám myšlenka, že budete chvíli bez dětí, ale návštěva babičky probíhá trochu jinak, než jste si představovali? Někdy není lehké sdělit vlastním rodičům nebo rodičům partnera, že byste si něco přáli jinak, než oni dělají.

• Řekněte jim, kdy a co mají děti jíst (případně jim přibalte jídlo s sebou), kdy spát, jaké máte doma pravidla ohledně televize, počítače, sladkostí, kupování nových hraček, jaké jejich chování je doma nepřípustné atd.
• Někdy je nutné prarodičům sdělit i to, že si nepřejete, aby dělali některá rozhodnutí za vás. Vy jste rodiče, vy určujete pravidla.

Pokud vás prarodiče nerespektují a dovolují např. to, co vy jste zakázali, je jen na vás, zda si to necháte líbit, nebo jim své děti již příště nesvěříte.

Všechno není ideální

Nelíbí se vám, když babička neuhlídala ty nové šatičky a dcerka se vrací domů umazaná? Chtějte po prarodičích, aby dodržovali základní, pro vás nejdůležitější pravidla, která určujete vy. Nemůžete ale po nich vyžadovat, aby dělali úplně všechno do detailů stejně jako vy. To nelze.

Proto drobnosti neřešte a přimhuřte oko. A je‑li pro vás důležité, aby si dítě nezničilo určité oblečení, nedávejte mu ho, když si to nemůžete ohlídat. Nebo když babička nevaří taková jídla, která byste si pro dítě představovali, uvařte dopředu nebo zabalte svačinu s sebou.

Vybavte prarodiče (nejen) informacemi

Vaši i partnerovi rodiče mohou vaše děti znát velmi dobře. Ale jak je známo, ty se rychle mění a někdy pro babičku s dědou nemusí být jednoduché udržet krok se všemi změnami.

• Informujte je tedy předem o všech novinkách – např. když se dítě začalo něčeho bát nebo má novou oblíbenou hračku, bez které neusne.
• Dále prarodičům sdělte, pokud nastaly nějaké potíže ve škole nebo konflikty mezi sourozenci, aby byli v obraze. Situací, o kterých by měli vědět, může být celá řada.
• Také připravte vše, co by mohlo dítě potřebovat: dostatek plen, náhradní oblečení, krémy, léky, hračky… sami víte nejlépe, co vaše dítě potřebuje, tak ho vybavte, ať babičky nemusejí dlouze hledat či shánět.

Na co by měli myslet prarodiče, než začnou hlídat

Vnoučata nejsou vaše děti, hlavní slovo a rozhodování mají mít vždy rodiče. Samozřejmě můžete namítnout, že máte své životní zkušenosti a dokázali jste vychovat své děti. To nelze popřít. Ano, vychovali jste vaše děti, nechte je tedy vychovávat ty jejich.

Máte (jen) poradní hlas

Může se stát, že se vám některé jejich praktiky vůbec nebudou zamlouvat, nebudete s nimi souhlasit. Pokud byste doopravdy měli dojem, že je to špatně a dítěti to ubližuje, vždycky se dá s rodiči promluvit, dejte ale pozor, aby to bylo v soukromí, nikdy ne před dětmi.

To samé platí při jakýchkoli jiných neshodách nebo stěžování si na manžela nebo zetě. Ačkoli se může zdát, že je dítě zabrané do hry, nebo máte pocit, že tomu ještě nerozumí, opak je často pravdou. Ušetřete ho takových chvil, kdy by muselo poslouchat něco hanlivého o svém dědečkovi nebo tatínkovi.

Pozor na rozmazlování

Od čeho pak tedy ty babičky jsou? Záleží na tom, co si pod slovem rozmazlování představíte. Máte vnoučata často jen na chvíli a chcete jim věnovat maximum času, který s nimi strávíte? Hrajete si s nimi, čtete, chodíte ven, mazlíte se, povídáte, smějete, prostě trávíte hezké chvíle?

To je naprosto v pořádku. Společně strávený čas je totiž daleko hodnotnější než cokoli jiného, co byste jim mohli koupit. Rozmazlování je, pokud byste dětem umožnili dělat a dali jim vše, na co si jen vzpomenou, bez ohledu na to, jestli můžete. Jedná se například o tyto situace:

• Dítě se po vás věší, ačkoli vás bolí už záda, a vy si to necháte líbit, protože máte vnoučka přeci rádi a nechcete, aby se na vás chvíli zlobil.
• Při společném nákupu koupíte dítěti každou čokoládku, na kterou ukáže, jen aby se ta roztomilá holčička v růžových šatičkách nezačala vzteky válet po zemi jako minule.

Láskyplnými projevy nemůžete děti rozmazlit, nedůsledností a bezbřehostí ano.

Dodržujte pravidla rodičů a respektujte jejich styl výchovy

Vy nejste rodiče, nemáte základní zodpovědnost a nerozhodujete o důležitých věcech, i když to někdy může být úplně proti vašim představám.

• Pokud si rodiče nepřejí, aby děti jedly sladkosti, nepodstrkujte jim je za jejich zády s úmyslem děti potěšit. Děti jsou lehce zmanipulovatelné a nepochopí, proč jen babička s dědečkem jsou tak hodní a rodiče příšerní.
• Nemělo by být vaším cílem popudit vnoučata proti jejich rodičům. Naopak byste měli podpořit jejich rozhodnutí a být pevní v tom, co nastavili. Děti pak vnímají jednotnost.

To ale neznamená, že to bude vždy jednoduché. Máte děti třeba jen na víkend, nejradši byste si je co nejvíce užili, ale namísto toho vám zabere půl soboty vysvětlování, proč něco nedovolíte. Daleko snazší by bylo podlehnout, být s dětmi stoprocentně za dobře a užívat si pohodu.

Mnohokrát jsem slyšela, že dítě přišlo od prarodičů neočekávaně ostříhané nebo s novým nepraktickým oblečením.

Je logické, že to děti na vás budou zkoušet. Budou chtít vědět, zda u vás platí stejná pravidla jako doma. Buďte laskaví ke svým dětem, snachám a zeťům, a ušetřete je nekonečného vysvětlování, proč vnoučata u vás mají povoleno to, co doma ne. Také je ušetřete chvil, kdy by je vnoučci mohli začít chtít srovnávat s vámi. Jen si mladé proti sobě poštvete.

Stejně tak byste neměli dělat jakákoli nestandardní rozhodnutí, pokud se nedomluvíte jinak. Mnohokrát jsem slyšela, že dítě přišlo od prarodičů neočekávaně ostříhané nebo s novým oblečením, které bylo nepraktické (dítě si ho neumělo obléknout samo) atd. Pokud vnoučatům chcete něco koupit, poraďte se, jestli se to hodí a případně co.

Řekněte, pokud potřebujete cokoli jinak

Přišli jste po nějaké době na to, že byste chtěli taky určit nějaká pravidla hlídání? Je to namístě.

• Po tom, co jste už potřetí chytili od dítěte chřipku, bude pochopitelné, když už ho nebudete chtít hlídat během nemoci.
• Je také možné, že jste poslední dobou unavenější a rádi byste měli občas jen jedno vnouče namísto tří.
• Nebo už vám došly nápady, co s dětmi pořád podnikat, a potřebovali byste, aby vám program naplánovali jejich rodiče.

Často hlídání funguje už dlouhou dobu stejně, rodiče jsou zvyklí na určitý servis, ale vy hlídáte, vy si můžete říct, co k tomu potřebujete.