Nedávno jsem viděla krátký rozhovor s jedním známým hercem. Mluvil o vztahu jako o prostředí plném nenávisti, frustrace, boje a nepřátelství. Říkal s ironií sobě vlastní, že nemůže žít ve vztahu, neboť by očekával, že ho ten druhý zachrání z jeho depresivních nálad, naštvanosti a nepříjemných stavů. Chtěl by, aby ho partnerka zbavila sebe sama, aby ho zachránila od něho samotného, aby udělala zázrak, aby byla prostě zázračná. Nakonec vše uzavřel konstatováním, že bohužel nikdo nemůže žít na jeho místě. Přiměl mne k zamyšlení, jak se často právě vztahy, od nichž si slibujeme, že nám v nich bude lépe než samotným, stávají minovým polem plným skrytých psychických zranění.