První pomocí by mohlo být znovuzískání pocitu bezpečí. To často spočívá v ujištění, co vše dobrého zůstává v životě nedotčeno, co se nezmění, ani když s ní/ním (už) nebudu. Potřebujeme se postarat o své tělo, aby mělo vše potřebné a doneslo nás do příjemnější kapitoly. Do péče o tělo a sebe řadím i psychické potřeby jako je obejmutí. Obejmutí lze brát jako symbolický lék a protipól odmítání vůbec. Zažít spočinutí v objetí u někoho, komu na nás záleží a u koho smíme cítit, co cítíme, má doslova blahodárný vliv. Obejmutí vydá často za množství slov – je vyjádřením blízkosti, podpory, spoluúčasti a nějakého typu lásky – mateřské, bratrsko-sesterské, přátelské atd.