28. 1. 2019
Je zajímavé, jak může být téma vlivu dědičnosti na psychologické vlastnosti člověka kontroverzní. Lidé nemají sebemenší problém přijmout fakt, že někdo zdědí barvu očí po matce, jiný špičatý nos po otci, že obézní lidé mají častěji obéznější děti, stejně jako vysocí lidé mají častěji vyšší děti. Jakmile se však hovoří o dědičnosti povahových vlastností, je to pro spoustu lidí něco nepřijatelného, až urážlivého. Všichni přece víme, že nás ve vývoji formuje prostředí, především rodičovská výchova. Skutečně?
Ačkoliv se na Psychologii.cz v minulosti objevily články pojednávající o vlivu genů na naše chování, chtěl bych se tomuto tématu věnovat poněkud obšírněji, především pak ve vztahu k výchově dětí. Předem bych rád uvedl, že se v tomto článku nebudu věnovat tématu epigenetiky. Při diskusi o vlivu genů na vývoj člověka mnoho lidí používá právě epigenetiku jako argument proti (veskrze mylnému) přesvědčení, že genetický vliv je osudový a neměnný. Ve velkém množství případů se však za epigenetiku vydává něco, co jí není. Je to téma na samostatný článek, ve zkratce lze nicméně říci, že epigenetika je velice mladý vědní obor, který v současné době nabízí spíše více otázek než odpovědí, a to, co z jejího výzkumu v současnosti vyplývá, nijak nenarušuje existující závěry o genetických vlivech na vývoj člověka.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné