Dobrý den,
chtěla bych být dobrý člověk, ale nevím jak. Nikde nemůžu najít stručný návod. Mám vlastnost, která není dobrá. Teda těch vlastností je víc. Závist a sebelítost.
Závist to není typická, kdy přeju všem všechno špatné, ale ve smyslu: Jak to, že oni jsou schopni ušetřit tolik peněz a já ne? Závidím, že ona je tak pěkná. Proč já tak pěkná nejsem? Proč ona má tak pěknou rodinu? Proč ji nemůžu mít? Proč to nemůžu mít tak jednoduché jako to mají oni? Proč?
Já si plně uvědomuju, že bych toto cítit neměla. Není to dobré a hlavně: Nikdy nezáviď druhým, nevíš, jaké starosti (problémy) mají oni. Jsem vděčná za svou práci, jsem vděčná, že jsme všichni zdraví a nemáme žádné existencionální problémy, ale těmto pocitům se nemůžu ubránit. Asi nejvíc mě trápí závist vůči mé blízké osobě. Chtěla bych být také tak krásná, chytrá a aktivní.
Místo toho jsem ale nevzdělaná, líná a ošklivá. Když ji vidím, tak si vždy řeknu: Ach jo, ta je hezká, ta má bezproblémový život. I když to hned zaženu, stejně člověku zůstane na jazyku hořká pachuť. Zkoušela jsem se obracet na různé knihy, jak být úchvatná, jak získat sebedůvěru, jógu apod. Ale na to nejsem dostatečně duševně vyzrálá.
Otázka Boha je pro mě ještě hodně diskutovatelná. Ještě jsem ho nenašla. A soustředění nebo pevná vůle – nedá se někde koupit? Mé kdysi šťastné, veselé já zhaslo a objevilo se tohle: Závidím, lituji sama sebe a jsem líná. Nebývala jsem taková. Netuším, jak se to stalo. Jak z toho ven?
Děkuji za odpověď.
tučňák
Názor odborníka
Vážená slečno nebo paní Tučňák,
nebudu chodit kolem vychládající kaše a rozpatlávat zde vaše pocity a jejich možné kořeny. Chtěla jste radu, dostanete ji.
Jan Amos Komenský nám zanechal jednu velkou didaktickou poučku v podobě jednoduché otázky a srozumitelné odpovědi. Čím se učí dítě zpívat? Zpíváním! Tedy ne tím, že o tom vykládá a přemýšlí, že si o tom čte, že obdivuje úspěšné pěvce nebo že se o tom jde teoreticky poučit k Mistrovi. Zpívá a tak se učí.
Píšete, že máte plno špatných vlastností, přidejte k nim v zájmu svého polepšení jednu další: staňte se podvodnicí, šmíráckou hérečkou! Anglicky tento termín zní „impostor“. Klasickými představiteli jsou třeba Gogolův Revizor nebo hejtman z Kopniku. Proč?
Protože nejsnadnější způsob, jak získat nějakou vlastnost, po které toužíme, je začít předstírat, že už ji máme.
Předstírání musí být důsledné. Dejme tomu, že se rozhodnete naučit se anglicky. Nalaďte si rozhlas a televizi na BBC a už vůbec nic jiného si nepouštějte. Objednejte si anglicky psaný denní tisk, kupte si v tomto jazyce knihu s tématikou, která vás zajímá (populární psychologii), začněte si s někým anglicky dopisovat. V roli je třeba vydržet, dokud není vypracována a vycizelována do špičkové podoby.
Impostor musí působit věrohodně, musí se tedy předstíranou roli důkladně naučit. Když se rozhodnete, že budete předstírat asertivitu nebo suverénní sebejistotu, je nezbytné, abyste tyto šarže trénovala. Lidé okolo vás se začnou divit, jak úžasně vystupujete, a vy se jim můžete v duchu začít posmívat, protože dobře víte, že to nejste „pravá vy“, že vy jste ve skutečnosti zamindrákovaná závistivá osoba – ale dobře jim tak, že nalítli. Vy z nich máte srandu. A zábava, kterou vám to poskytne, vám dovolí snadnější učení a efektnější výsledky.
Předstírejte vybrané chování, napřed ale nastudujte, co o tom napsali Ladislav Špaček, Ivo Mathé, portál http://www.chovani.eu/. Gutha Jarkovského už můžete vynechat. Až všichni užasnou nad vašimi vybranými způsoby a budou civět, jen vy budete vědět, že je to šaškárna a budete se skvěle bavit.
Vím, že si teď myslíte – a s vámi nesporně mnoho dalších – cosi o „přeběhlících“, tedy o psychiatrech, kteří se přes noc stali pacienty. Ujišťuji vás, že stále běhám po svobodě. Uvedený postup má velice střízlivé a prověřené racionále. A to poznání oboru neuroplasticity (http://psychologie.cz/pribehy‑ctenaru/ztrata‑cichu‑diky‑neuroplasticite‑neni‑situace‑rozhodne‑beznadejna/ ) a z něj odvozenou poučku: firing together = wiring together, což znamená, že opakujeme‑li systematicky a důsledně nějakou aktivitu, nejenže se ji učíme, ale také ji pevně zabudováváme do mozkových struktur. Pokusy například ukazují, že rozhodne‑li se pravák předstírat leváctví, dosahuje levoruké zručnosti mnohem rychleji, než když je na levou ruku pouze „odkázán“ a nemá v úmyslu jí používat ani o vteřinu déle, než bude muset.
Nešťastným a zavrženíhodným příkladem jsou pak lidé, kteří se rozhodli předstírat nemoc. Jmenuje se to Münchhausenův syndrom (http://psychologie.cz/baron‑prasil‑lekarske‑peci/) a impostoři ji předstírají tak dobře, že to ani zkušení lékaři nepoznají. Dokonce tak dokonale, že na to velmi často zemřou. Tomuto předstírání je třeba se širokým obloukem vyhnout.
Ptala jste se JAK Z TOHO VEN. Odpovídám jasně. Začněte předstírat. Byl bych rád, kdybyste mi po půlroce dala vědět, které z předstíraných vlastností se vám začínají dostávat pod kůži.
