Znáte ten pocit, kdy vám připadá, že je na vás něco špatně a upoutáváte tím pozornost širokého okolí? Že jste magnetem pro kolemjdoucí na ulici, pasažéry v metru nebo autobuse, další zákazníky v obchodě i kolegy v práci? To „něco“ může být velký nos, vrásky nebo účes. Jindy to zase může být třeba to, že mlčíte nebo naopak mluvíte příliš. Že se díváte moc upřeně nebo naopak očima těkáte. Že vám nesedí oblečení. Každý si na sobě něco najdeme.
Takové pocity nedokonalosti nebo nepatřičnosti nás mohou uvádět do velkých rozpaků a ochromovat v kontaktu s okolím. Někdy nás můžou izolovat od společnosti a postupně nahlodávat naši sebedůvěru i vztahy.
Obecným jmenovatelem těchto nepříjemných prožitků je úzkost. Může se stát, že jsme úzkostnější už od dětství. Naopak u někoho se úzkosti mohou začít projevovat až později v životě.
Většinou je takovým spouštěcím momentem nějaká stresová událost, jindy to jsou drobnější nepříjemné situace, které se postupem času nakupí, a někdy nemusíme na konkrétní spouštěč přijít vůbec. Ale to nevadí. Důležité je, jaký k úzkosti zaujmeme postoj, a také vědomí, že se s ní dá pracovat bez ohledu na to, jak a kdy vznikla.
Něco je se mnou špatně
Stresové prožívání vzniká na základě různých a třeba i neuvědomovaných vnitřních konfliktů. Může se například jednat o přílišné nároky na sebe, porovnávání se s ostatními lidmi, dlouhodobější potlačování vzteku, podceňování sebe sama nebo odkládání důležitých rozhodnutí.
To všechno v nás může vyvolávat dlouhodobé napětí, které vede k pocitům nízké sebedůvěry a hledání chyb i tam, kde nejsou. A odtud je jen krůček k dojmu, že na nás vidí chyby a nedostatečnosti i ostatní. A to včetně drobností ve vzhledu a v kontaktu s okolím.
Samozřejmě, nikdo z nás není bezchybný. Ale je to důvod, proč se nechat svazovat úzkostí? A je vlastně nedokonalost špatná? Nikdy nemůžeme za každých okolností vypadat podle svých představ, vždy všechno perfektně zvládat a mít pod kontrolou. I s chybami se dá dobře žít a zasloužit si lásku a pozornost.
Úzkostné pocity se budou jen zesilovat, pokud se jim budeme snažit vyhnout. Nebo pokud se budeme vyhýbat situacím, ve kterých vznikají. Také nepomáhá, když ze svého života vybíráme selektivně jen nepříjemné pocity a neúspěchy. Když své nedostatky, selhání nebo pocity ohrožení zevšeobecníme i na další situace. Potom snadno propadneme pocitu vlastní nedostatečnosti.
Nakonec usilování a obavy o dokonalý vzhled a vystupování mohou sloužit i jako zástupný problém, kterým odsouváme vážnější potíže do pozadí. Řešit vnitřní pocity nepřijetí sebe sama nebo vztahové problémy může být ještě mnohem emočně náročnější a bolestnější než problém s nosem nebo vlasy. Přesto se vyplatí se jim hlouběji věnovat.
- Důležité je zastavit se a ptát se sebe sama, jestli jsou naše strachy přiměřené a jestli se za nimi neskrývá i něco jiného.
- Také zkoumat, co úzkosti a s nimi spojené myšlenky udržuje a jestli by nebylo možné se na celou situaci podívat jinak.
- Zkusit své obavy zpochybnit nebo naopak se jim v představách naplno vystavit. Tím se může podařit zvládnout silné negativní emoce a příště už nemusí být v reálu tolik ohrožující.
- Pořád je potřeba mít na paměti, že každou úzkost lze zvládnout, i když se může zdát příliš zahlcující.
- Je dobré i během silnější úzkosti pozorovat, co se s námi právě děje a kdy nepříjemný stav začíná ustupovat.
- Snažit se nevyhýbat situacím spojeným s úzkostí a odměnit se za to.
- Psát si o svých pocitech deník.
- Naučit se relaxovat.
- Věnovat se svým zájmům.
Pokud nic z toho nepomůže, tak vyhledat odbornou pomoc. Možností psychoterapie je celá řada. U opravdu paralyzujících úzkostí významně zasahujících do života mohou pomoci i léky. Jen je potřeba dávat pozor na ty návykové a vše konzultovat s lékařem.
