21. 11. 2025
Jsou chvíle, kdy se vše zdá být na svém místě. V práci se daří, vztahy harmonicky plynou a radost z maličkostí je téměř hmatatelná. Právě v těchto okamžicích se může objevit zvláštní neklid – někdo ve vašem okolí se potýká s těžkostmi. Možná přítel ztratil práci, sestře se rozpadl vztah, blízký člověk se delší dobu necítí psychicky dobře. Do klidu vašich dní se postupně vkrade tichý hlas pochybností, který se ptá: „Neměl bys svou radost skrýt? Co když druhého bolí? Co když si pomyslí, že si nerozumíš s jeho bolestí?“ Vaše úspěchy se najednou zmenší, přebarví je opatrnost a jakýsi nepatřičný stud. Místo radosti ze života cítíte drobné výčitky. Místo sdílení zážitků volíte mlčení. A pomalu začnete tlumit i to, co vám dělá radost, jako byste tím mohli druhému nějak ulevit.
Zejména lidé, kteří jsou přirozeně empatičtí, citliví vůči náladám okolí a vnímaví k bolesti druhých, na sebe mohou bezděčně přejímat zodpovědnost za jejich pocity. Jenže tím, že tlumí své štěstí, nezmenšují trápení a bolest druhých – pouze ji rozprostírají i na sebe. A tak se z jejich světa začne pomalu vytrácet nejen vlastní radost, ale spolu s ní i naděje, že bolest může skončit.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
Odesláno, díky!
newsletter posíláme jednou týdně