13. 7. 2020
V poslední době se snad žádný seberozvojový článek nebo korporační teambuilding neobejde bez sousloví „komfortní zóna“, obvykle doplněného o „jak se z ní dostat“. Spousta motivačních citátů a barevných schémátek zobrazuje komfortní zónu jako kruh, mimo nějž leží kýžený a pro nás zatím nedostupný svět (například „prostor, ve kterém se dějí zázraky“ či „místo, kde se skrývá opravdový život“). Dlení v komfortní zóně je synonymem pro promarněný, vyhozený a jinak nezužitkovaný čas, jelikož pouze vystoupením z komfortní zóny se můžeme učit, zdokonalovat se, růst.
Co to vlastně je komfortní zóna, z níž se nás snaží všechny ty poučky vytlačit? Termín vznikl doslovným překladem anglického originálu a existuje mnoho definic, které většinou pracují s pojmy jako pohodlí, známé prostředí, klid, bezpečí, ale také nízký stres a nízká úzkost, možnost kontroly a optimální výkon. Jednoduchá a dostačující definice pro nás je, že komfortní zóna by měla souviset s komfortem, mělo by to tedy být místo, kde se cítíme pohodlně a zažíváme pocit dostatku. Je to jako bezpečný přístav, v němž načerpáme energii a do nějž se uchylujeme, když se cítíme špatně. Komfortní zóna se tedy nutně netýká toho, co děláme nebo neděláme, ale spíš toho, co prožíváme nebo třeba taky prožívat nedokážeme.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné