V poslední době se snad žádný seberozvojový článek nebo korporační teambuilding neobejde bez sousloví „komfortní zóna“, obvykle doplněného o „jak se z ní dostat“. Spousta motivačních citátů a barevných schémátek zobrazuje komfortní zónu jako kruh, mimo nějž leží kýžený a pro nás zatím nedostupný svět (například „prostor, ve kterém se dějí zázraky“ či „místo, kde se skrývá opravdový život“). Dlení v komfortní zóně je synonymem pro promarněný, vyhozený a jinak nezužitkovaný čas, jelikož pouze vystoupením z komfortní zóny se můžeme učit, zdokonalovat se, růst.
Co to vlastně je komfortní zóna, z níž se nás snaží všechny ty poučky vytlačit? Termín vznikl doslovným překladem anglického originálu a existuje mnoho definic, které většinou pracují s pojmy jako pohodlí, známé prostředí, klid, bezpečí, ale také nízký stres a nízká úzkost, možnost kontroly a optimální výkon. Jednoduchá a dostačující definice pro nás je, že komfortní zóna by měla souviset s komfortem, mělo by to tedy být místo, kde se cítíme pohodlně a zažíváme pocit dostatku. Je to jako bezpečný přístav, v němž načerpáme energii a do nějž se uchylujeme, když se cítíme špatně. Komfortní zóna se tedy nutně netýká toho, co děláme nebo neděláme, ale spíš toho, co prožíváme nebo třeba taky prožívat nedokážeme.