29. 8. 2023
V psychiatrických nemocnicích přibývá mladých lidí. Pokud okolí není o duševních problémech poučeno, někdy na ně pohlíží s odporem a tím, že si žádají o pozornost. Na první pohled to tak může vypadat. Je možné, že někoho takového znáte i osobně. Extrémní změny nálad, impulzivní chování, někdy přílišná vřelost, jindy odtažitost… Což je ale jen špička ledovce. Většinu svých pocitů se ze strachu z opuštění a nepochopení blízkými naučili skrývat. To může vést ke lhaní, izolaci, sebepoškozování, závislostem a kvůli nadměrné sebekontrole i k poruchám příjmu potravy. Řetězová spirála někdy dotyčného dožene až k pokusu o sebevraždu. Nejčastější diagnózou zde bývá hraniční porucha osobnosti (HPO).
Pokusy bývají opakované, tím pádem si je spousta lidí vyloží jako „demonstračky“, což je rozšířený mýtus. Minulý rok spáchaly sebevraždu dvě mé kamarádky s touto poruchou. Pokud je ale pokus nedokonaný, člověk většinou putuje na psychiatrii. Problémem bohužel bývá, že se tam vyléčí jen zdánlivě. Vyřeší se následek sebedestruktivního chování, proběhne jistá stabilizace, člověk dostane pár rad (které v případě opakovaných hospitalizací již slyšel) a je poslán do světa.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné