Dezinformační scéna u nás spokojeně a vcelku neregulovaně kvete. Můžeme se nad ní intelektuálně pohoršovat nebo pousmívat, ovšem jen do té doby, než zlostné novinové titulky začne opakovat někdo z našich blízkých. Jak reagovat, když táta, babička, sestra nebo nedejbože partner „přejde na druhou stranu“?
S tátou byla vždycky řeč, napsal nám do redakce čtenář Honza. Občas nějaké dezinformaci uvěřil, ale byl rád, když jsme se o tom pobavili. Uklidnilo ho to. No vidíš, říkal mi, proč to takhle nevysvětlí vláda, když od tebe to pochopím hned? Nechtěl mít zlost nebo strach. Ale to se změnilo. V poslední době mi už táta o svých „objevech“ neříká. Jako by mu zloba dělala dobře a nechtěl si ji nechat vzít. Navíc tvrdí, že kdyby nebyla pravda, co píšou na internetu, smazali by to.