Sebevražda je třetí nejčastější příčinou smrti u lidí mezi 15. a 24. rokem života. Úmrtnost v případě deprese je dokonce vyšší než u kardiovaskulárních onemocnění.
Kritéria pro diagnostikovanou psychologickou poruchu splňuje mezi 14 a 22 % amerických dětí, ale jen pětina z nich se podle statistik dostane do péče odborníka. To jsou čísla ze Spojených států. Jak jsme na tom my?
Podobné statistiky u nás sice chybí, ale málokdo asi zapochybuje o tom, že bychom na tom byli o mnoho lépe. Člověka trpícího depresí většina lidí odsoudí jako líného budižkničemu, nad dítětem s poruchou chování si znechuceně pomyslí cosi o zanedbané výchově.
Možnost, že by takovému člověku mohla pomoci kvalitní odborná péče, napadne málokoho. Mnohdy ani vlastního rodiče či partnera. Proč tomu tak je?
Podle mého názoru veřejnost ví o psychologickém poradenství a psychoterapii příliš málo. A to, co si lidé s těmito pojmy spojují, je do značné míry spleteno s nejrůznějšími mýty a omyly. Pojďme se nad nimi společně zamyslet:
1. Pokud vstoupím do terapie, stanu se závislým na psychoterapeutovi, psychoterapie nikdy neskončí
Zatímco některé problémy vyžadují dlouhou léčbu, s jinými se dá vypořádat v relativně v krátkém čase. Každopádně platí, že cílem psychoterapie je podpořit zdravou nezávislost, nikoliv nezdravou závislost.
Měřitelného výsledku léčby by mělo být dosahováno tak rychle, jak to jen bude možné. Kompetentnímu psychoterapeutovi jde v první řadě o to, aby učinil své další služby pro klienta nepotřebnými.
V tom, kolik investujeme do péče o tělo a kolik do péče o duši, je zajímavý rozpor.
2. Poradenství a terapie stojí spoustu peněz
Studie naznačují, že návštěvy poradce nebo psychoterapeuta mohou mít velmi pozitivní vliv na zdraví člověka. Snižují dobu pracovní neschopnosti a snižují výdaje spojené s řešením závažných životních problémů jako je rozvod nebo přetrvávající závislost.
U mnoha lidí je možné vysledovat zajímavý rozpor mezi poměrně značnými výdaji, které je stojí péče o tělo, ve srovnání s objemem prostředků, které věnují péči o duši.
3. Jenom blázni končí v terapii
Totální nesmysl. Volba terapie může být naopak velmi racionálním aktem. Mnohem iracionálněji se budeme chovat, když se terapii budeme kvůli hloupým předsudkům vyhýbat, přestože by nám mohla nabídnout účinnou pomoc.
Efektivní terapie pomáhá lidem identifikovat nové cesty k překonání bolestných pocitů a řešení životních problémů. Co je bláznivého na vyhledání takového řešení?
Stále více se prosazuje pohled na terapii jako cestu k osobnímu růstu. V jistém smyslu – a koučové prominou markantní zjednodušení – je možné pohlížet na dnes tolik populární koučování jako na převlečenou terapii pro zaměstnance, kterým takto nehrozí stigmatizace, jako by tomu bylo v případě psychoterapie.
4. Psychoterapeuti jsou sami blázni a mají se sebou problém
Na tom něco je. Faktem je, že poradci nebo psychoterapeuti bývají často senzitivní lidé. Bylo by navíc velmi zvláštní, aby se člověk, který se v životě neprokousal žádnými náročnými situacemi, stal psychoterapeutem a měl zájem o hloubání nad problémy druhých lidí.
Psycholog není psychicky narušená osoba ani šaman schopný číst myšlenky. Stejně tak není pan dokonalý, který by sám nemusel řešit běžné situace, například nesoulad v partnerství či při ztrátě blízkého člověka.
Devizou dobrého psychoterapeuta je v ideálním případě vlastní dlouhodobá psychoterapie a intenzivní odborná příprava k výkonu své profese. Ta mu umožnila nejen lépe zvládnout vlastní problémy, ale především porozumět vlastnímu nitru, což je hlavní předpoklad pochopení druhých.
5. Lidé, kteří stráví dlouhou dobu v terapii, se naučí myslet jen na sebe, začnou se chovat sobecky
Zkoušeli jste být empatičtí k potřebám druhých lidí, když vás akutně bolel zub? S emocionální bolestí je to stejné. Abychom mohli milovat druhé, musíme mít nejprve rádi sami sebe. Proč by toto mělo být nazýváno sobectvím?
Ti, kteří byli léčeni v terapii, se mohou naučit navazovat oboustranně uspokojivější vztahy. Hlavním přínosem úspěšná terapie je schopnost lépe vycházet s lidmi, více je milovat, chcete‑li.
Psychoterapie poskytuje způsob, jak se problémů dotknout přímo u jejich zdroje. Jedním z pozitivních výsledků terapie může být i dovednost snáze se vyrovnávat s problémy v budoucnu.
6. Moje problémy přejdou časem samy
Možná u někoho ano. Na druhou stranu účinná terapie podporuje léčbu a zotavení. Někdy nemáme trpělivost čekat dlouhé roky na to, až se náš stav zlepší. I když se v některých případech psychický stav po čase zlepší sám od sebe, může se zakrátko objevit stejný problém znovu, pokud jsme nevyřešili jádro problému.
Psychoterapie poskytuje způsob, jak se problémů dotknout přímo u jejich zdroje. Jedním z dalších pozitivních výsledků terapie může být i dovednost snáze se vyrovnávat s problémy v budoucnu.
7. Jít do terapie je známku slabosti: silní, výkonní lidé nepotřebují pomoc při řešení svých problémů
Snad v nějakém akčním filmu, kde se to hemží hollywoodskými hláškami. Ve skutečném světě nacházíme více zranitelnosti u lidí, kteří se bojí přiznat své hranice, slabosti nebo chyby a nejsou ochotni učinit kroky vedoucí k jejich nápravě.
Poradenství a psychoterapie není všelék. Určitě neplatí, že tyto metody jsou pro každého. Nicméně ten, kdo prokáže odvahu, připustí si potřebu pomoci a je schopen přijmout radu, může být silnější a sebejistější než ten, kdo takovou pomoc z principu odmítá.
