Máme často utkvělou představu, že věci a vztahy, na kterých nám záleží, jsou stálé, neměnné, nic je nemůže ohrozit. Bereme je jako samozřejmost. Někdy tak ztrácíme schopnost rozlišovat, čemu věnovat svou péči – stejně jako se s opatrností a pozorně staráme o květiny nebo jemný porcelán. Pokud nerozpoznáme, jak jsou tyto důležité součásti našeho života křehké (ať už se to týká lidí, věcí či situací), zmeškáme šanci chránit a pěstovat to, na čem záleží. Budeme pak zbytečně překvapeni a rozrušeni, když se věci nevyhnutelně rozpadnou.