Nesnesitelné nicnedělání

Potkají se dva muži v letadle, cestu si krátí hovorem. Nejprve proberou nevalné služby letecké společnosti, pak se pustí do odhadu počasí v místě příletu a nakonec se jeden druhého zeptá:

• „Co děláte? Čemu se věnujete?“
  
• „Obchoduji s nemovitostmi, právě jedu za obchodem. Toto odvětví je stále na vzestupu, mám hodně práce, vlastně mi na nic jiného ani nezbývá čas.“
  
• „Aha, já jsem spisovatel a scénárista. Momentálně píšu knihu o cestování naslepo, ale živí mě spíše ty scénáře. Času mám hodně, jsem svým pánem.“
  
• „A nenudíte se, když nemáte pořád co dělat?“
  
• „Ale já mám pořád co dělat – často si povídám v duchu sám se sebou – vymýšlím témata na knihy, přemýšlím, jak to souvisí s mým životem…“
  
• „To není nic pro mne, nudil bych se! I na dovolené vyřizuju pracovní e-maily a sleduju trh s realitami. Podle mě přemýšlení o sobě přináší jen potíže…“
  

A hádejte, který z těch dvou pánů mi tento rozhovor vyprávěl v mé ordinaci během psychoterapeutického sezení?