Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nestaňte se pasivní loutkou

Mediace je ideální nástroj pro řešení emocemi nabitých rodinných sporů.

Olga Trampotová

Olga Trampotová

6. 4. 2011

Už se vám někdy stalo, že jste se zapletli do zdlouhavého a otravného konfliktu? Že jste ho chtěli ukončit, vyřešit, protože vás to trápilo, protože vás nebavilo handrkovat se s někým, koho jste v podstatě měli rádi? A že všechny tyhle zoufalé pokusy o udobření nakonec vyústily v další nesmyslnou hádku nebo uražené mlčení? Mně se to stalo a nebylo to nic příjemného.

Byly chvíle, kdy jsem se pokropená tajnými slzami užírala bolestí, kterou se navzájem týráme. Představovala jsem si toho druhého a jeho zoufalý smutek nad hrobově tichou domácností.

Zoufalost je mrcha. Miluje chvíle, kdy ztratíme kontrolu, protože tehdy může začít zpupně obcovat s nadupaným vztekem, opojit se jeho rudými emocemi a otevřít dvířka k arzenálu našich neodpornějších zbraní. Těch, které se zhoubně zabodnou do citlivého místa a zůstanou tam trčet třeba navždycky. Těch, které zablokují váš vztah do pustošivé podoby a budou ho jedovatě rozkládat.

Já jsem tehdy byla se svým spolu-konfliktníkem na truchlivé výpravě, která mlčky nebo prostřednictvím krutých nadávek a neférových bitek, nevratně ubližovala našemu vztahu. Místo řešení konkrétní záležitosti jsme přesedlali na osobní rovinu.

Pokud jsme se s vypětím všech sil dobabrali k verbální komunikaci, zvrhl se náš pokus o domluvu v metání ponižujících urážek a ukřičené připomínkování ublížené minulosti. Přitom jsme oba tolik toužili po udobření!

Nevím, jak by se náš vztah vyvíjel dál, kdyby si mezi nás jednoho dne nesednul nestranný a nezaujatý člověk, který nám nabídl útočiště pro vyjádření bolesti nad tím, co se děje. Jemnými připomínkami usměrnil komunikaci, když bylo potřeba, pomohl nám odlepit pozornost od ukřivděné a nezměnitelné minulosti a nasměrovat ji k tvarování budoucnosti.

Prožili jsem tehdy mediaci, i když nikdo z nás nevěděl, že zrovna tak se celý proces jmenuje.

Mediace: co to je, k čemu slouží a jak to probíhá?

Mediace je metoda, která umožňuje kultivovaně řešit spory s lidmi, na nichž nám záleží a se kterými chceme nebo potřebujeme udržovat korektní vztahy.

Když se nám i přes sebelepší vůli nedaří domluvit, když zvolna zabředáváme do tvrdošíjných opozic a začínáme tomu druhému připisovat ošklivé vlastnosti a ďábelské záměry, je nejvyšší čas zvednout sluchátko, zavolat mediátorovi a pověřit ho, aby s námi byl, když se dohadujeme. To je totiž jeho úkol.

Mediátor není člověk, který za nás spor vyřeší. Nebude nás soudit. Ani nám nebude dávat přemoudřelé rady o tom co, kdy a jak máme dělat.

Naopak, bude nás respektovat. Ví, že jsme dospělí lidé, zodpovědní za svůj život, ví že nikdo nezná naše potřeby tak dobře jako my samotní, a proto nikdo nemůže v našich záležitostech rozhodnout lépe než my sami.

Věří, že jsme schopni domluvit se tak, abychom byli oba spokojení. Že máme sílu najít společné zdroje. Že se nám podaří podívat se na svět očima toho druhého a pochopit, proč si přeje to, co si přeje. Že zabrzdíme rýpání se v ukřivděné minulosti a nasměrujeme svoji energii směrem k lepším zítřkům.

To ale neznamená, že bude mediátor na své židličce pasivně sedět jak bambula a koukat se na to, jak se zuřivě hádáme. Jeho úkolem je pomoci klientům otevřít konflikt v celé jeho šíři, oddělit konkrétní problémy od emocí, které jsou dobrým rádcem, ale špatným pánem, a nasměrovat je k nedestruktivní formě komunikace.  

Mediátor posiluje existující potenciál k domluvě. Je zodpovědný za formu procesu, probouzí v klientech zaujetí pro hledání alternativních a kreativních řešení, ale jen na nich nakonec záleží, jak bude výsledek vypadat. Oni jsou výhradními tvůrci a designéry své domluvy a mají také právo mediaci kdykoliv opustit.

Výhody mediace

V základu mediace stojí přesvědčení, že konflikt sám o sobě není ani pozitivní ani negativní. Je neoddělitelnou součástí našeho života a záleží jen na nás, jakou formu mu dáme. Může posloužit jako odrazový můstek k nečekaným a obohacujícím změnám, nebo se do něj můžeme zaplést a trpět.

Praní toho nejšpinavějšího a nejintimnějšího prádla na veřejnosti je neradostnou realitou mnoha konfliktních rozvodů.

Potřeba vyhrát, ponížená hrdost, přesvědčení o existenci jedné absolutně pravdivé verze (samozřejmě té mojí), která automaticky vyvrací verzi odlišnou, nás lapají do sítě destruktivního konfliktu a my nevíme, jak z něj ven.

Občas se stane, že špatně řešený spor skončí u soudu, kde potom perverzně vygraduje. Smutné to bývá především v případech rodinných pří, nebo pří bývalých přátel. Praní toho nejšpinavějšího a nejintimnějšího prádla na veřejnosti je neradostnou realitou mnoha konfliktních rozvodů.

Hra na to, kdo je větší viník a kdo je ubožejší oběť je úchylnou formou řešení takovýchto životních krizí. Agresivní konfrontace gradují, protivníci se uzavírají do svých černobílých pravd a jakákoliv cesta ke kultivovanému řešení se nenávratně uzavírá.

Advokáti, hájící vyhrocené pozice svých klientů, mnohdy nedokáží vzít v potaz (a není to ani jejich náplní práce) všechny afektivně emocionální aspekty hrající zásadní roli v tomto žalostném divadle. Mohou být svedeni příběhem svého klienta a upřímně bojovat za jeho verzi pravdy, nebo se ho posmutněle a bez výsledku snažit uklidnit.

V této hře se aktéři sporu stávají pasivními loutkami, jejichž osud zcela závisí na šikovnosti advokátů a na rozhodnutí soudce. A i když ten posléze vynese konečný rozsudek, spor není nikdy opravdově  a konstruktivně ukončen. Často není ani jedním z aktérů považován za „spravedlivý“ a nemají tedy vnitřní motivaci podvolit se mu a jednat podle soudcem určených pravidel.

Nekonečná odvolání odčerpávají energii, peníze, čas, zatěžují soudní systém, ničí vztahy a vytváří chiméru jedné absolutní pravdy. Uzamčeni ve svých pozicích aktéři nemají možnost nahlédnout za oponu a zjistit, jaký příběh prožívá ten, o němž si myslí, že je protivník.

Oproti tomu mediace je rámcem, který umožňuje práci s emocemi, kde se nepochybuje o tom, že každý člověk má právo na svoji vlastní verzi příběhu.  Zároveň představuje potenciál, od něhož se můžeme odrazit směrem ke konstruktivní spolupráci.

I když se nejedná o terapii, mediace často mívá terapeutické účinky. Nabízí chráněné a neformální prostředí, kde mohou lidé svým vlastním tempem a svou vlastní řečí dojít k domluvě, přebrat zodpovědnost za svůj konflikt, pojmout ho jako výzvu a naučit se, že vyhrát mohou obě strany.

Mediace je ideálním místem pro řešení emočně nabitých rodinných sporů, jako jsou rozvod, dědictví, péče o starého nemohoucího příbuzného, při řešení sousedských sporů a pro mnoho dalších běžných situací.

Aktivuje lidský potenciál, ulevuje přeplněným soudům, posiluje spolupráci a vztahy, podněcuje zodpovědnost, sebereflexi a empatii a učí nás správně komunikovat.

Vzpomeňte si na ni, až bude někdo ve vašem okolí řešit obtížný konflikt. Zatímco v jiných státech Evropské unie se už chytří lidé postarali o to, aby byla mediace řádně zpopularizovaná, v ČR jako by bylo ticho po pěšině. Tahle levná, účinná (úspěšnost kolem 80 %), rychlá a ohleduplná forma řešení konfliktů si zaslouží vstoupit do povědomí  české veřejnosti.

Zajímavé odkazy:

  • http://www.amcr.cz
  • http://www.sosarcha.cz/files/O-mediaci.pdf
Diskuse 0