Neztratit se ve vztahu

„Žila jsem s partnerem pět let,“ napsala nám do redakce čtenářka Jana. „Téměř od počátku jsem řešila, že ze vztahu nedostávám to, co do něj sama dávám, že mi tam něco chybí. Když jsem se snažila s partnerem komunikovat, říkával, že je to v mé hlavě, že to, co chci, jsou malicherné věci a nevážím si toho, co mám, co pro mě dělá, že za mnou vůbec jezdí. Své myšlenky jsem zakopala tak hluboko ve své hlavě, že jsem ke konci vztahu, kdy už jsem se dopracovala k pořádné frustraci, nebyla schopná definovat, co že mi to vlastně je, co mi tak vadí. A tak jsem přistoupila na to, co říkal partner, že jsem malicherná a sobecká. Dokonce jsem hledala cestu i přes hormonální změnu, myslela jsem si, že je to snad PMS, že jsem příliš citlivá, emočně vykolejená, cokoliv.“