V hlubinných terapeutických přístupech považujeme vnitřní svět člověka za zásadní pro porozumění celé šíři a hloubce životního příběhu. Sny jsou při léčbě psychoterapií objektivním zdrojem informací – jedním ze způsobů, jak proniknout a nahlédnout nevědomá uspořádání. Sen se v terapeutické situaci stává intimní mezilidskou výměnou a pozváním terapeuta do vnitřního světa klienta. Vyzváním na cestu, o které nevíme, kam nás zavede. Snící sám se při zájmu o své sny otevírá možnostem růstu a nahlížení svého nitra, motivů, strachů a tužeb, které se neustále promítají ve vztahování k vnějšímu světu a lidem.

Je zajímavé, že klienti začínají často přinášet sny do terapie až po určité době. Souvisí to, zdá se, s rozvojem důvěry. Neboť přinést sen a otevřít se jeho zjevným a skrytým významům a pocitovosti důvěru a odvahu zcela jistě vyžaduje. Jiným důvodem, proč klienti sní častěji, je rozvoj symbolizace.

Nevědomí reaguje podobně jako jakýkoliv jiný orgán – když mu věnujeme pozornost a péči, stimuluje se. V reakci na to se náš vnitřní svět otevírá prostřednictvím snů a obrazů. Snový svět je fascinujícím dobrodružstvím, které nás dokáže oslovit na mnoha úrovních. Výklad snu je prostorem, kde můžeme projevit a uvědomit si nejrůznější pocity a afekty.

Něco pro tebe mám

Někdy nám sen splní přání, jindy prodlouží myšlenku nebo zážitek z uplynulého dne. Sny také mohou zpracovávat představy strachu či ohrožení, a dokonce bývají posledním dílkem při dokončení tvůrčího procesu či myšlenky. Ve snech se mohou objevit dávno minulé zážitky, vzpomínky a zkušenosti až z dětského věku – buď přímo, nebo skryté za nějakým obrazem, i zdánlivě banálním.

Takové banální obrazy často kryjí vzpomínky, které jsou pro nás důležité z osobních důvodů. Mohou vyvolávat příjemné pocity, ale také úzkost, stud či strach. Zkrátka jde o pocity, vzpomínky nebo i fantazie, které jsme zažívali nebo jim čelili v dětství.

Existují také sny, které se nám opakovaně zdají během určitého období. Tyto sny nezapomínáme, protože tušíme jejich hluboký osobní význam v síle obrazů a emocí, které vyjadřují. Současné zdroje snu také někdy pomáhají „řešit“ nedokončené úkoly a problémy. Psychika má tendenci dokončovat a uzavírat nedořešené věci, obzvláště pocitové, takže nám je někdy nabídne ve snech.

Pod povrchem

Jazyk snu je symbolický, archaický, jak to známe například z pohádek. Porozumět snu tedy vyžaduje přejít od racionálního a intelektuálního uvažování k myšlení prostřednictvím obrazů. Snové myšlení je hravé, nelogické, připomíná dětskou hru plnou kouzel. Když jde o symbol, za jeho obrazem vnímáme něco hlubšího než pouhou viditelnou formu: tušíme, že obsahuje další významy.

Klíčovou podmínkou pro porozumění snu je schopnost naslouchat mu, aniž bychom se nechali zmást či odradit jeho zdánlivou nesrozumitelností. Je třeba rozlišovat mezi manifestním obsahem snu, tedy tím, co během snu vidíme a zažíváme, a latentními myšlenkami, které tento obsah vytváří.

Pod povrchem „zjevných nabídek“ zakladatel hlubinného přístupu Sigmund Freud nalézá další vrstvy významu. Pokud pokračujeme ve volných asociacích, odhalí nám další aspekty psychického života. Důležitý je spontánní vznik všech nápadů bez ohledu na logiku a kritiku. Skrze volné asociace můžeme dospět k těm složkám naší osobnosti, které nejsou běžně dostupné.

Kudy do snu

Obecně nejlepší cestou pro chápání snů je vlastní práce s nimi. Uvedu několik příkladů z terapeutické praxe, které nám umožní typy snů a jejich jazyk lépe pochopit. Mnohé věci si nechceme přiznat, a proto vytváříme něco jako snovou cenzuru. Ta chrání naše hodnoty a názory, které nechceme nechat proniknout do vědomí, pokud s nimi nejsou v souladu.

Snová práce sděluje to, co se těžko vyjadřuje přímo, pomocí symbolů nebo zdánlivých nesmyslů – jedna postava může představovat více lidí, skutečné přání se skrytě přesune na méně důležitou věc a podobně. Takovým příkladem je následující sen: Jdu domů, potkávám sousedku a bavíme se dlouze o práci. Někde za sousedkou je malý pes.

Při výkladu se ukazuje, že malý pes bylo vlastně štěně. Štěně posléze odkazovalo na dítě a tajné přání klientky tolik nepracovat. Sousedka ve snu udělala v jisté chvíli malé gesto, které jí připomnělo gesto vlastní matky a také babičky. Ženy z této části rodu byly vždy silně zaměřené na práci a povinnosti, postrádaly hravost a potěšení symbolizované malým psem, štěnětem.

Ve snech používáme nevědomá symbolická zobrazení, která si během bdění jen stěží uvědomujeme. Tyto symboly jsou neustále přítomny v našem podvědomí a mnohé jsou univerzální napříč jednotlivci i celými kulturami. Podle Freuda například dům často představuje celou osobnost a král s královnou obvykle symbolizují rodiče. Muži ve středním věku, kterého trápí pocity vnitřní prázdnoty a ztráty smyslu, se zdál sen: Snažím se dostat k zámku, ale nejde to. Je zarostlý, a i když vypadá blízko, je vlastně daleko. Snící zde hledá cestu domů, tedy k sobě samému.

Nejbohatší množina symbolů se váže k sexualitě a sexuálním organům: mužské pohlaví je často znázorněno jako bodné nebo palné zbraně, předměty tyčící se do výšky nebo ty, ze kterých vytéká voda. Ženské pohlavní orgány jsou zase spojovány s jeskyněmi, krabicemi, lahvemi, pouzdry, kamny a obecně dutými objekty. Následující sen je typickou a lehce srozumitelnou ukázkou tohoto typu snů: Jsem hasič a hasím hadicí oheň. Se mnou hasí i ženy – hasičky.

Mohlo by vás zajímat

Dveře do snu

Sen nese poselství. Naučte se rozlišovat mezi výkladem na objektové a subjektové rovině.

Přečíst článek

Při snové analýze je podle Freuda nutné oddělit zjevný obsah od latentních myšlenek. Cílem výkladu je překonat viditelný obsah snu a hledat to skryté za zjevným. Podívejme se na takový typický sen mladé ženy: Dívám se oknem do restaurace, kde je skupina lidí, dobře se baví. Chtěla bych tam být také, ale není tam místo. Při analýze snu si klientka připouští strach ze skupiny lidí v restauraci, následně strach ze skupin celkově a posléze ji asociace vedou k šikaně, které bývala vystavovaná také ve školní jídelně.

V jiném hlubinném přístupu se na sny pohlíží jako na prostředek kompenzace. Míní se tím vyvažování rozdílů mezi nevědomím a vědomím jedince. Lidská psychika funguje jako seberegulující systém: neustále vyvažuje protiklady. Když má člověk velmi pevné názory, například o morálce, jeho nevědomí mu může ve snech ukázat opačné možnosti.

Tyto sny odhalují jeho skutečné já a skryté pohnutky, které nemusí být vždy morální a v souladu s vědomými postoji. Zdá se, že čím silnější je vědomý postoj, tím silnější a dynamičtější jsou kontrastní obrazy, které nám nevědomí ve snech ukazuje. Hezkým příkladem je tento kompenzační sen: Jsem na karnevalu, asi masopustu. Všichni mají masky, jsou divocí, tančí, je to zvláštní divoký rej. Takový sen se zdá muži, který se snaží žít správně a zdravě – nejí maso, nepije alkohol, nekouří a medituje.

V Jungově pojetí nevědomí představuje přírodní instinkt směřující k narovnání a uzdravení příliš extrémních nebo nepružných postojů. Ve snech tak nejde o jednoduché buď – anebo, ale spíše o prolínání obou možností. Všechno, co se ve snu objeví (stavby, předměty, osoby či zvířata), může být spojeno s objektivními, vnějšími objekty existujícími mimo snícího, stejně tak ale mohou tyto prvky souviset s vlastním já, impulzy, tělem či touhami jedince.

Mladý muž z předchozí ukázky přináší tento sen: Vidím svého psa, který je zároveň můj a není. Je divoký a vrčí. Beru kámen a chci ho na něho hodit. Mám strach. On ze mě také. Zde se ukazuje klientovo přání mít psa, zároveň se obává psí pudovosti a agresivity. Může přece vrčet a kousat. Takovou agresivitu má v sobě i tento mladý muž, ale má strach a nechce si takovou možnost připustit, naopak.

Projekce je klíčový pojem, který nám pomáhá lépe pochopit řeč snů. Neustále přenášíme naše vnitřní pocity a myšlenky na vnější svět, tedy na jiné lidi nebo objekty, a připisujeme jim vlastnosti, které ve skutečnosti náleží nám samotným. Abychom správně vnímali vnější svět, je nezbytné být si vědomi našich nevědomých procesů a oddělit je od objektivní reality.

Náš pohled na druhé je vždy subjektivní, protože je formován tím, jak vnímáme sami sebe, nebo jak se o to alespoň snažíme. Postavy a objekty, které se nám objevují ve snech, jsou odrazem těchto projekcí. Jsou obrazem nás samých. Mladému otci, který vnímá ostatní muže jako soupeře, se například zdá tento sen. Jsem se svou ženou a synem na louce. Vidím kolem i zvířata. Z lesa pojednou vyběhne jelen, snad vidím i další jeleny. Mají říji a to je přece v říjnu pochopitelné. Budou bojovat.

Při snaze porozumět snu a situaci snícího je důležité zaměřit se na to, co člověk ve snu cítil a jak to vnímal. Zajímá nás také, co snové já skutečně dělalo a co chtělo dělat. Sny nejsou záhadné; spíše jsou upřímné a ukazují, jak věci skutečně jsou.

Někdy se nám mohou zdát takzvané sny prospektivní, které se vztahují k budoucím možnostem a zdrojům. Často se objevují na životních křižovatkách či v důležitých životních obdobích. V době rozchodu a hlubokého zoufalství se ženě zdá tento sen: Vidím horu, nejspíše sopku, která je celá spálená od lávy, nikde žádný život. Zadívám se na určité místo před sebou a vidím tenký zelený čerstvě vyrašený stonek.

Základním pravidlem při výkladu snů jsou opět asociace, které propojují snový obraz s prožitkovým a fantazijním světem snícího. K asociacím a nápadům snícího klienta se mohou přidat i amplifikace terapeuta, což znamená citlivé spojování snových obrazů se symbolikou, mytologií, pohádkami a archaickými lidskými zkušenostmi. Pochopení snu zahrnuje i způsob, jak o něm snící hovoří, a jaký pocit popis snu probouzí u terapeuta. Amplifikace lze chápat jako hledání paralel, kde každý snový příběh vyžaduje také širší kontext.

Krásnou ukázkou je následující sen, jenž se zdál muži, který odešel od rodiny k nové přítelkyni a od ní později zpět k manželce a dceři: Stojím a dívám se na tři ženy, dívají se na mne. Cítím velkou úzkost. Terapeut nabídl mytický příběh o Paridovi, který měl rozhodnout, která ze tří bohyň si zaslouží zlaté jablko. Tento mýtus pomohl klientovi lépe pochopit, jak rozhodnutí v životě mohou odrážet vnější tlaky, vnitřní hodnoty nebo dokonce morální dilemata, kdy každá možnost má své výhody i nevýhody.

Jiným typem snů jsou takzvané velké sny. Bývají přítomny na začátku či konci psychoterapeutické léčby nebo signalizují osobní změnu. Na počátku dlouhodobé terapie se mladému muži zdá: Stojím před vchodem do vodárny, kde schody vedou dolů do podzemí. Jste tam i vy v bílém lékařském plášti. Zaváhám, jestli mám s vámi jít, ale jdu.

Důležité je také sledovat opakující se sny, kdy se vlastní význam plně projeví až při opakovaném zpracování. V následující ukázce se tiché a ostýchavé ženě se zdá v období několika měsíců dlouhodobé psychoterapie tato série snů:

• Jsem na lodi a moři se svým otcem, který drží kormidlo. Blíží se k nám obrovská vlna. Cítím strach a úzkost. Jsem ráda, že tu táta je a řídí.
• Nyní se brouzdám na okraji moře, pokouším se jít trochu hlouběji, ale vracím se.
• Koupu se v moři a hraji si s vlnami. Voda je příjemná. Pláž je ale krátká a za pláží se tyčí strmé skály.
• Jsem na břehu řeky a pláču, pláču nad tím, co se to stalo.

Teprve „to“ ženu přivádí ke vzpomínkám a situacím, od kterých se pocitově odpojila a doposud nehovořila.

Nechte se vést intuicí

Symboliku nelze vykládat rigidními pravidly; každý sen a jeho symbolika jsou jedinečnými projevy nevědomé psychiky snícího. Porozumění snům vyžaduje především intuitivní přístup. Představme si to jako cestu lesem. Při vstupu je třeba být tichý, uklidnit se a naladit na jeho atmosféru.

Každý les je unikátní svou skladbou stromů, hustotou, velikostí… Les je také domovem různých forem života, stejně jako sen, a nikdy nevíme, co či koho tam potkáme. Pozorujeme jeho estetiku a nasloucháme tomu, jaké pocity v nás vyvolává. Teprve pak si můžeme uvědomit smysl snu a nabídnout jej snícímu k začlenění do jeho vědomí.

Lidská psychika se nemění tak rychle, jak se vyvíjejí technologie v současném světě. Řeč snů a symbolizace nevědomí zůstává přes všechny individuální rozdíly pozoruhodně stálá. Nevědomá přání, konflikty a další obsah, který je pro vědomí obtížně přijatelný, mají v našem psychickém světě své pevné místo.

Pokud nejsou přivedeny do vědomí a integrovány, působí jako žába na prameni. Každý terapeutický proces podobně jako každá jiná cesta má své fáze rychlého pokroku i období zpomalení či stagnace. Sny nám nabízejí příležitost podívat se do sebe z jiného úhlu, než na který jsme zvyklí. Nemůžeme však nikdy úplně předvídat, co všechno v tomto „lese“ objevíme.