16. 8. 2013
Všimli jste si někdy, jak rády se děti doslova i přeneseně vychylují z rovnováhy – točí se, balancují na obrubníku? Trénují. Podobně experimentují s různými sociálními rolemi. Hravě zlobí. Zjišťují tak a zkoušejí si, jak zvládat situaci, kdy jim podklouzne noha, někdo do nich strčí, někoho zatahají za vlasy a on se bude zlobit.
Vývojová psycholožka Emmy Wernerová se proslavila zejména díky studii, v jejímž rámci studovala všechny děti narozené v roce 1955 na Havajském ostrově Kauai (celkem 698 dětí). Vytrvalá badatelka sledovala kohortu po 40 let a ověřila přitom to, co se předpokládalo: že děti vystavené různým rizikovým faktorům – jako je třeba předčasné narození, psychicky nemocná matka, chudoba, nestabilní rodinné prostředí – mají později v životě více problémů se sebou samými. Častěji mají potíže se zákonem, s psychickým i fyzickým zdravím a blízkými vztahy.
Zajímavějším zjištěním však bylo, že zhruba třetina z těchto dětí se navzdory zátěži vyvíjela dobře – vyrostli z nich schopní, pečující a zodpovědní dospělí. Co těmto dětem dodalo sílu nesnáze překonat?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné