12. 1. 2021
Představte si tohle: právě jste se ocitli na koktejlové párty, kde každý z účastníků představuje jedno z vašich minulých já. V rohu místnosti je dětský koutek, kde si spolu hrají všechny vaše dětské verze. V další místnosti můžete spatřit vaše -náctiletá já plná úzkosti, jak v televizi sledují hudební klipy a hrají videohry. Dále se kolem procházejí desítky vašich raně dospělých já z dob, kdy jste byli švorc, a usrkávají z kelímku sajrajt, který vám tehdy chutnal, ať už to bylo cokoliv. I tato já reprezentují různé fáze, kterými jste si v dospělosti prošli: vysokoškolské já, které se snažilo působit chytřeji, než ve skutečnosti bylo, frustrované a vyčerpané já z období, kdy jste získali svou první práci, a konečně i já prožívající svou první lásku.
Na první pohled se tahle představa může jevit zábavně, myslím ale, že byste se na takovém večírku začali docela brzy nudit. Myslím si to proto, že ať už byste se dali do řeči s kteroukoliv z vašich minulých verzí, pokaždé byste věděli všechno, co vědí oni, zatímco oni by věděli jen zlomek toho, co víte vy.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné