„Každý den se lidé vztahují k druhému buď jako k bytosti, nebo jako k hmotě. Buď přiznávají druhému hodnotu založenou jednoduše na tom, že druhý existuje, anebo na sebe pohlížejí jako na věc, která je cenná jen tím, co jim přináší.“ I tak by se dalo parafrázovat sdělení filozofie Martina Bubera. Buber tyto dva způsoby vztahování se k lidem označil souslovími. Člověk v modu Já–Ty pohlíží na druhého jako na jedinečnou bytost hodnou úcty, aniž by si druhý tuto úctu musel nějak zasluhovat. V modu Já–Ono pohlíží na člověka jako důlní inženýr hledí na ložisko černého uhlí: vytěžit a odhodit.