Čím dál tím častěji se zamýšlím nad otázkou, proč se lidé tak rádi babrají v čemkoli negativním. Je opravdu natolik zajímavé a přitažlivé číst si denně o katastrofách, planě kritizovat, sledovat neštěstí druhých a zoufat si neustále prakticky nad čímkoli? Je to jako zhoubný virus dnešní doby, kterým se lidé nechávají dobrovolně infikovat.
Část z toho nevědomky můžeme dělat všichni a vůbec nám nemusí docházet, že nám to vnitřně vůbec ničím neprospívá a pomalu, ale jistě nám to otravuje celý život. Je to však zažitý návyk, který děláme už automaticky.
Pojďme se podívat na několik zvyků – jedů dnešní doby, které do této skupiny mohou zapadat.
- Pomlouvání a kritika ostatních
- Používání záporných a negativních slov
- Vnitřní řeč – kritika vůči sobě
- Nadměrná konzumace bulváru, katastrofických nebo násilných obsahů
- Zloba a závist
Proč to všechno člověk vlastně dělá? Co mu to dává? Může v tom vnímat jistou formu sebepotvrzení, že
- on vlastně není tak špatný
- jsou na tom lidé hůř
- jsou lidé, kteří mají ještě nižší příjmy nebo jsou zcela bez prostředků
- mají i větší vztahové problémy nebo si nemohou najít partnera
- nebo mají ještě horší postavu než on, takže on je vlastně v pohodě.
Ve zkratce můžeme zjednodušeně konstatovat, že některým lidem dělá dobře neštěstí druhých, aby si potvrdili, že jsou lepší. Tento pocit má však velmi krátkodobý efekt, po kterém většinou přichází zase stav průměrnosti a pocit nesebevědomí.
Štěstí bez srovnávání
Skutečně šťastnější a pozitivnější jsou lidé, kteří
- jsou přející a zajímají je úspěchy druhých
- v mluvě používají spíše pozitivní slova a výrazy
- nemají zapotřebí pomlouvat a kritizovat druhé
- umí kontrolovat svoji vnitřní řeč a nekritizují sami sebe
- zajímají se o kvalitní informace, které je mohou vzdělat nebo efektivně informovat.
Je tedy žádoucím opakem negativního myšlení myšlení pozitivní, sluníčkové? I negativní myšlení může mít své opodstatnění a někam nás směřovat. Osobně si nemyslím, že pozitivní myšlení můžeme udržovat konstantně a stále. Je však dobré pracovat na tom, abychom viděli naši sklenici tzv. poloplnou a nikoli poloprázdnou a naučili se být k našemu životu většími optimisty.
Nakolik je život každého z nás infikován jedy dnešní doby závisí hodně na tom, v jaké míře se cítíme být milováni a kolik lásky je v životě každého z nás.
Kdo bere věci více s nadhledem, neupadá do letargie a dokáže se s přicházejícími situacemi lépe vypořádat. Po zkušenosti s mými klienty mám za to, že změnou myšlení a intenzivní prací na sobě (hlavně na svém vztahu k sobě) lze tuto „transformaci“ k větší pozitivitě realizovat. Jak z tohoto kruhu tedy ven?
Jde o to napřed rozpoznat, co z toho se děje vám, identifikovat se s daným problémem a zjistit, jak moc vám toto chování u sebe vadí. Většinou chování, které vám vadí na ostatních, vám vadí i na vás samotných, jen si to často neuvědomujete a pak jen těžce hledáte příčinu své špatné nálady.
- Jste přeborníci v pomlouvání druhých?
- Často kritizujete sami sebe?
- Obklopujete se negativními lidmi nebo na všechno hledáte výmluvy a říkáte převážně NE?
Šest ochranných stěn
Ptejte se sami sebe, co vám na vašem chování vadí, produkuje vám špatnou náladu a chtěli byste to změnit? Často stačí opravdu málo a celý život se vám otočí tím správným směrem jen proto, že přestanete dělat něco, co je pro vás skutečně škodlivé – jedovaté.
V neposlední řadě věřím tomu, že nakolik je život každého z nás infikován jedy dnešní doby závisí hodně na tom, v jaké míře se cítíme být milováni a kolik lásky je v životě každého z nás. Čím méně lásky a přijetí máme, tím více a zcela pochopitelně klesá odolnost vůči vnějším negativním vlivům.
Lidé nemilovaní a emocionálně vyčerpaní podléhají negativismu daleko častěji a hledají každou berličku, která by jim potvrdila, že jsou dobří a že si zaslouží lásku. Může to znít jako klišé, ale nejlepším lékem na to, abychom mohli začít věřit v lepší zítřky, je opravdu láska.
Negativní pocity nám dávají signál a motivaci něco změnit k lepšímu.
Krásně to popsal psychiatr a pedagog Max Kašparů. Abychom nevyhořeli a nepodlehli negativním vlivům dneška, je potřeba si budovat takzvaný šestistěn. Představme si, že se nacházíme vprostředku tohoto šestistěnu a držíme v ruce hořící svíčku. Aby nám svíčka nezhasla (abychom my nezhasli), je potřeba se starat, aby nám tyto stěny držely při sobě a nikde nevznikl průvan.
- Zadní stěna symbolizuje fakt, že se potřebujeme mít o koho opřít. Někdo musí být za vámi a být vaše opora, abyste cítili bezpečí a naplnění. To může charakterizovat například vašeho partnera nebo rodinu.
- Přední část nám ukazuje, že pro to, abychom byli spokojení, je potřeba se neustále na něco těšit a mít svoji perspektivu. Člověk se musí těšit, aby měl pro co hořet.
- Levá stěna symbolizuje vaše přátele, kteří jsou tady pro vás, když je potřebujete a můžete se jim svěřit. Je to někdo, kdo vás pochopí a nebude za nic kritizovat.
- Pravá stěna představuje pevné vztahy na pracovišti. Abychom se dobře cítili nejen doma, ale také v práci, kde trávíme většinu dne. Je dobré mít pohodu i v těchto vztazích.
- Dolní stěna je schopnost žít tady a teď a nekoukat, že „tam nebo tam“ by to mohlo být lepší. Umět zkrátka pracovat s tím, co máme k dispozici my sami a v tuto chvíli.
- Horní stěna je světlo našeho života – duchovní a spirituální cesta každého z nás. Jsou to hodnoty jako láska, kultura, dobro, krása, vděčnost, pravda, naděje, víra apod. Toto vše náš život obohacuje a dělá jej smysluplným.
Abychom nevyhořeli a cítili se v životě dobře bez ohledu na to, co se děje kolem nás, je potřeba tento šestistěn udržovat pohromadě tak, aby nám svíčka vprostřed nezhasla například kvůli tomu, že vám tam jedna nebo dokonce více stěn chybí.
A co když je naším problémem právě to, že nám některá z těchto stěn bolestně chybí a není momentálně v našich silách to plně napravit? Mám za to, že každý z nás v životě podstupuje lekce, kterými se má něco naučit a někam se osobnostně posunout. I když se v životě chováme pěkně a nikomu neubližujeme, máme se tu něco naučit. Abychom to lépe pochopili, jde to většinou přes negativní pocity.
Kdybychom negativní pocity neměli, tato lekce by postrádala smysl, protože bychom neměli motivaci něco změnit k lepšímu. Pokud se naučíme vnímat, že všechna bolest a utrpení z něčeho pramení a má za cíl nás posunout výš a naučit nás něco nového, co nám bude sloužit v našem životě, pak i tyto situace budeme vnímat lépe.
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo vám můžeme posílat nejzajímavější myšlenky e‑mailem zdarma. Tak se také dozvíte, když něco otevřeme pro všechny čtenáře.
