Otroci dětství

Podle psychoanalytiků hrajeme celý život jednu a tu samou hru: na maminku a tatínka.

Zuzana Daňková

Zuzana Daňková
Publicistka

11. 3. 2016

Jedním z nejdůležitějších výdobytků psychoanalýzy je důraz, se kterým opakovaně a v různých podobách upozorňuje na vliv raného dětství pro další psychický vývoj člověka. Přesto pro mne však zůstává otázkou, zda je psychoanalytický způsob mluvy o tomto vlivu přijatelný. Často se totiž na základě jejího výkladu zdá, že jsme otroky svých raných zážitků, které v průběhu celého života nevědomě opakujeme. Ale jde takto vliv dětství na náš další život skutečně chápat?

Asi nepřekvapí, že to byl zakladatel psychoanalýzy, kdo položil důraz na psychologický význam dětských zkušeností. Poněkud překvapivé ovšem je, že patriarchálně založený Sigmund Freud viděl jakožto hlavní (a po nějakou dobu i jedinou, ústřední) postavu dětského vývoje matku. Právě matka umožňuje dítěti uspokojovat jeho základní potřeby spojené s přijímáním potravy a – v širší souvislosti, kterou postřehla Melanie Kleinová – s péčí a láskou, která je tímto dáváním matkou vyjadřována.

Články k poslechu

Jak zabít naději?

Nechce mě. Jak se odpoutat od představy, že se to třeba někdy změní?

19 min

Síla duše

Co nám umožňuje odpoutat se od těžkostí, které nás potkaly, a znovu vzlétnout?

15 min

Vyhasínání

Láska definitivně končí teprve ve chvíli, kdy se dokážeme vzdát i své bolesti.

10 min

Deštník proti strachu

Panická ataka člověka nezabije, přesto nezaškodí naučit se jí předcházet.

13 min

Nikde nezapadám

Rodíme se s jedinečnou kombinací nadání a nesnesitelnosti. Jak najít své místo?

14 min

11. 3. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.