Poležení na hřebíku

Tak nějak automaticky rozdělujeme emoce na „dobré“ a „špatné“. Ty pocity, které se nám líbí (radost, láska, nadšení), většinou chceme a říkáme jim pozitivní emoce. Ty ostatní, jako je vztek, smutek nebo strach, naopak skrýváme a nechceme si připustit, že se nás týkají. Označujeme je jako negativní. Možná i proto jsou v naší společnosti tak trochu nežádoucí. Zatímco u mužů je více akceptovatelný vztek, u žen je to smutek. Hoši nepláčou a hodná holčička se nevzteká. Muži nechtějí, aby ostatní viděli, že jsou smutní. Vzteklá žena je hysterka. A tak se učíme „nežádoucí“ emoce skrývat a potlačovat.