Dobrý den,
můj problém jsou vztahy a alkohol. Je mi 32 let, mám dvě děti, dva roky jsem rozvedená. Mám za sebou slušné klubko problémů, které mě dovedlo k psycholožce.
Prodělala jsem psychologické testy, kupodivu mi vyšlo, že jsem prý normální. Měla jsem tam malinko vychýlené emoce, ale to je prý tím, že jsem tvůrčí. Myslím, že rozvod se na mě moc nepodepsal, spíš se mi ale opakuje stejná situace.
Můj partner je o osm let straší, je to hodný a slušný člověk. Jenomže mě strašně hlídá. Kdokoliv mě osloví, hned si na něj hledá kontakty. Jednou jsem navrhla rozchod, ale rozběhl se k balkónu. A to před očima mých dětí. Mysleli jsme, že skočil. Jednou rozbil televizi, pak mi zase vyhrožoval sebevraždou.
Takové situace nejsou sice časté, ale dějou se. Má pravdu v tom, že mám problém s alkoholem a nevím, co s tím. Nepiji denně, dokonce ani týdně, ale zhruba jednou za dva týdny si jdu posedět s kamarádkami. A sem tam se mi stane, že se mi alkohol vymkne.
Naposledy teď o víkendu. Doma jsme se pohádali kvůli té jeho žárlivosti a já se chytře šla napít. Do toho jsem ještě chytřeji spolkla brufen kvůli bolesti hlavy. Myslím, že alkohol je pro mě jakýsi katalyzátor, když už je toho moc. Pravda ale je, že se změní celá má osobnost, jsem vulgární, vlezlá a hnusná, jak si jen člověk může představit.
Myslím, že se pak projeví i mé velmi nízké sebevědomí, nemám ho totiž žádné, nemluvě o sebeúctě.
Jsem ze sebe nešťastná. Trápí mě, že si neumím poradit.
Pěkný den.
Veronika
Názor odborníka
Dobrý den, Veroniko,
ve vašem dopise jsem sice nenalezl přímý dotaz, ale zkusil bych si ho odvodit z vaší předposlední věty, která zní: Trápí mě, že si neumím poradit. Doufám tedy, že se nedopustím velkého zkreslení, když otázku zformuluji takto: Co dělat, abych si dokázala poradit?
Rád bych se s vámi nejprve podělil o několik postřehů. A protože vás neznám a k dispozici mám jen vašich několik slov, budou to spíše dojmy.
Přijde mi, že se dokážete na celou situaci podívat z různých úhlů pohledu. Líbí se mi, že váš dopis nemá jednoznačné vyznění, že nevidíte věci černobíle, neshazujete vinu pouze na druhého, zdůrazňujete, že váš partner je slušný a hodný člověk, zároveň vnímáte i určité nedostatky na svojí straně.
Hned v úvodní větě píšete, že problém jsou vztahy a alkohol, a v dalším textu to dokládáte. Ukazujete, jak je vaše pití alkoholu provázáno se vztahy. Situace z víkendu byla dobrým příkladem – hádka v intimním vztahu kvůli vztahům, které se nestaly.
A poslední dojem – velice barvitě jsem si představoval situaci, kdy se váš partner rozběhl k balkonu a vy i děti jste si mysleli, že skočil dolů. Bylo mi u toho hodně nepříjemně, jenom z té představy.
Ale teď zpátky k otázce. Mám k ní několik nápadů:
-
Abyste si mohla poradit co nejlépe, bylo by dobré získat ještě více různých pohledů a názorů – na vašem místě bych o celé situaci mluvil s lidmi, kteří mě a mou rodinu znají a z těchto názorů bych si potom zkusil udělat nějaký závěr.
-
Pokud si sama sebe málo vážíte, možná by bylo dobré si také kromě toho, co děláte špatně, všímat toho, co děláte dobře. A taky zde vám mohou hodně pomoci ostatní – všímejte si víc toho, co na vás ostatní oceňují, možná to neříkají „jenom tak“.
-
Pokud vyhrožování sebevraždou a simulované skoky z balkónu nejsou pro vás (tak jako pro mě) přijatelnými komunikačními prostředky, mluvil bych o tom rovnou s partnerem – s tím, že máte právo požadovat, aby s vámi tímto způsobem nekomunikoval.
-
Pokud jde o alkohol, tady mě spíš napadá více otázek, jako třeba: změníte se (ve „vulgární, vlezlou a hnusnou“) vždycky, když se napijete, nebo pouze po určitém množství nebo v určité společnosti? Chtěla byste alkohol ze svého života úplně vymazat nebo jenom změnit způsob, jakým pijete? Jsou chvíle, kdy vám alkohol přinese uvolnění bez toho, aby způsobil další problémy? Můj návrh zní: zkuste si udělat sama takovouto diagnostiku a potom si stanovte konkrétní cíle.
Nicméně, být vámi, nesnažil bych se měnit vše najednou a hned. Z toho, jak píšete, mám dojem, že si dokážete v mnoha věcech poradit, že umíte mít nadhled.
Říká se, že „ďábel se skrývá v maličkostech“. Zkuste si všímat těch maličkostí, které vedou k nespokojenosti se sebou, a zkuste jednu z nich změnit. I malý úspěch je hodný ocenění.
Pavel Nepustil
