Dobrý den,
už si ani sám nedokážu odpovědět, tak se s otázkou obracím na vás.
Můj život je jakýsi prázdný. Necelé dva roky jsem byl zamilovaný do jedné slečny a stále usiloval o její srdce. Nedávno to všechno definitivně skončilo, když mě asertivně odmítla. Od té doby se můj dosavadní život zhroutil. NENÍ to však kvůli té romanci a zamilovanosti, ale kvůli tomu, že se tím NE zhroutily mé dosavadní životní názory.
Celý život jsem byl (a stále jsem, neboť mě to nepustilo) toho názoru, že vztah, následně rodina, děti a to vše okolo toho, je to nejdůležitější, co po tom čase, co tu trávím, požaduji. Teď začínám tápat, jaký vlastně ten můj životní smysl je. Zatím je to jenom škola, co vyplňuje prázdnotu. Jakmile však přijdu domů, tak NIC. Koukám před sebe bez myšlenky. Věci, které jsem si myslel, že mě baví, už dělám jenom z jakéhosi stereotypu. Buddhisté se za touto nicotou honí, já jsem z ní smutný.
Teď se navíc blíží čas rozhodnutí se, co dělat po střední. Mám na výběr dvě vysoké. Jednu, která je těžší, zabere všechen čas, uplatnění v praxi je mizivé, ale je to něco, co bych možná rád dělal, a navíc obor, kde mohu i pro společnost být užitkem. Druhá je lehčí, s jistotou uplatnění, ale stereotypní práce, při které bych již mohl pomýšlet na vztah.
Ale kde mám tu jistotu, že vztah bude? Co když budu dalších šest let jenom tápat, jako jsem tápal doposud? Tak strašně se ženu za láskou, že mi stále uniká. Nenacházím odpovědi, jak se rozhodnout, jak zaplnit to prázdno, tak se ptám vás. Díky.
Filip
Názor odborníka
Dobrý den, Filipe,
podle mého názoru by bylo vhodné najít si nějaký kurz, výcvik nebo osobní poradenství a více se v sobě „pohrabat“, abyste našel i jiné zajímavé věci v životě, případně si uměl užít i to „NIC“. Buddhisté totiž tuto „plnou prázdnotu“ nevnímají jako nicotu či stereotyp, který je ubíjí, ale díky odstranění „tužeb a připoutanosti“ k věcem, lidem nebo činnostem naplno prožívají každý okamžik, ať se v něm odehrává cokoli.
Jelikož píšete do poradny, pokusím se napsat i nějaké náměty, jak se v situaci nějak zorientovat a změnit ji.
První věcí může být informace, jestli tato známost byla vaší první vážnou. Pokud ano, je silná reakce na rozchod poměrně běžná u každého z nás. Jak zpívá jeden známý zpěvák, „… prvá láska je len jedna…“ a „… dotyk v dlani po něj trvá…“. Pocity marnosti, nicotnosti a nechuti do ničeho dalšího po rozchodu či odmítnutí je častá i u dalších vztahů, natož po prvním. Píšete navíc, že je to nedávno, takže je možné, že vše zahojí čas a tuto fázi je dobré nahlédnout jako přirozenou součást rozchodů. Nicméně stejně tak je možné, že se jednoduše odehrála nepříjemná věc, která spustila lavinu dalších záležitostí, které ve vás doposud dřímaly.
Využívejte v tomto období buď možnosti v klidu o samotě si vše odžít, nebo naopak využívejte kamarádů, známých či rodiny k postupnému posunu zpět do běžného fungování. Dopřejte si vše, co potřebujete, váš organismus vám to prozradí, naslouchejte si. Udělejte si třeba dvacet minut jen pro vás a vzpomínejte, co vás dříve bavilo, nebo přemýšlejte, co by vás mohlo bavit nyní a začněte to dělat.
Určitě si můžete ponechat lásku, vztahy a rodinu jako důležité hodnoty vašeho života, každopádně je třeba je nechat přijít, než se za nimi hnát. Urputný nebo zoufalý člověk v čemkoli silně odpuzuje. Nejlépe funguje obehrané klišé: Věnujte se tomu, co vás baví, objevujte sebe, choďte tam, kde vás to baví, a určitě dříve či později najdete někoho, s kým vám bude hezky a přeroste to ve vztah. Máte před sebou další studium, práci – to vše s sebou přinese spoustu nových možností k seznámení.
Ohledně výběru VŠ – určitě bych volil variantu první, jelikož píšete, že by vás to více bavilo a dávalo by vám to smysl. Nevím, co konkrétně to je, ale vím, že v každém oboru se lidé mohou úspěšně uplatnit a mít díky tomu spokojený život a dostatek všeho, co chtějí. Zda to zabere všechen čas, to bude záležet na vás, ale neznám povolání ani studium, které by neumožňovalo mít vztah.
Ať se vám to podaří rozřešit a zvládnout.
Lukáš Dastlík
