Dobrý den, prosím vás tímto o radu, kterak naložit s problémy, které mám se svou prvorozenou dcerou. Začínám u sebe, jelikož si myslím, že problém bude i (možná jen) na mé straně. Dcera se narodila z plánovaného těhotenství. Po porodu byly drobné problémy, tak nebyl proveden bonding. Mně bohužel po porodu vůbec nenastartovala taková ta „mateřská láska“. Celé šestinedělí jsem litovala, že jsem se rozhodla pořídit dítě. A dcera neustále plakala. Neustále. Což ve mně už vůbec lásku neprobouzelo, naopak.
I když se po cca 2–3 měsících u mě city probudily, u ní pláč neustal. Nemohli jsme s ní pořádně ani nikam chodit, protože plakala všude a kvůli všemu, nikdo nesměl ani nahlédnout do kočárku. Je velmi plačtivá dodnes. Je velmi živá a divoká, u žádné činnosti nevydrží (nyní jí je 2 a 3/4 roku). Časem mě přestalo bavit ji i nějak zabavovat a věnovat se jí třeba hrou, protože buď o to nestojí, nebo vydrží pár minut a jde pryč. U ostatních takový problém nemá.
V jejích 21 měsících se nám narodila druhá dcerka. Že přijde jakási žárlivost, to jsme tušili. Přišla, bylo to těžké, ale zdálo se, že odezněla. Když se druhá dcerka začala pohybovat a hrát si s hračkami, začala být starší agresivní, záměrně (asi i naschvál) jí ubližuje, bije ji, shazuje ji na zem (mladší teprve nemotorně stojí u nábytku). Domlouvání po dobrém nepomáhá, mě osobně ani neposlouchá, takže často musím zvyšovat hlas. Zkrátka mám od jejího narození pocit, že je mezi námi nějaká propast, která se nám nedaří překonat.
Lucie, 32 let
Názor odborníka
Vážená paní Lucie,
z vašeho dotazu mi přijde, že jste vy ani vaše prvorozená dcera spolu mnoho dobrého neprožily. Je to smutné, ale naději vidím ve vaší ochotě požádat o pomoc. V tuto chvíli nevím, co stojí za vašimi oboustrannými problémy s navázáním vztahu. Netroufl bych si byť jen spekulovat. Neurčitě naznačujete, že by problém mohl být ve vás.
Mohli bychom se potom společně ptát, co vám bránilo se těšit z narození vašeho prvního dítěte. Proč pro vás tenkrát bylo „být maminkou“ tak těžké? Možná, že k vašemu rozčarování přispěla hned na počátku také vaše dcera, která se tak hlasitě a vytrvale dožadovala vaší pozornosti.
Možná, že za vaší skleslou náladou v šestinedělí stálo i něco jiného, co v dotazu nezmiňujete. Každopádně vaše vzájemná frustrace, zdá se, neustále rostla a s příchodem dalšího potomka se ještě umocnila. Jako byste s dcerou hned na počátku jejího života vstoupily do začarovaného kruhu neustálých vzájemných zklamání a trápení.
Propast, o které se zmiňujete v závěru, mě vystrašila. Propast, to je černá díra v zemi, kde všechno nenávratně mizí. Téměř tři roky života s černou, bezednou a nenažranou jámou je víc než dost. Nevím, co vás aktuálně pohnulo k tomu požádat o pomoc, či zda už jste třeba s někým problematický vztah s dcerou konzultovala. Každopádně bych vám doporučil vykročit energičtěji za pomocí, kterou obě potřebujete.
Vyhledejte pro vás pro obě dětského nebo rodinného psychoterapeuta, který se problémům malých dětí a jejich maminek věnuje. S ním si pak v klidu o svých zkušenostech a nápadech, které máte, popovídejte. Třeba vám nabídne konkrétnější odpovědi na vaše otázky a pomůže vám k sobě najít cestu. Oběma bych vám to přál.
A kde nejlépe pomoc hledat? V rámci psychoanalytické psychoterapie dětí se už několik desítek let rozvíjí velice efektivní metoda práce s malými dětmi a jejich rodiči, tzv. společná psychoterapie dítěte a rodiče (infant‑parent psychotherapy), která by pro řešení vámi popsaných obtíží mohla být vhodným nástrojem.
Bohužel je u nás jen velice málo kolegů, kteří jsou tímto způsobem schopni a ochotni pracovat. Některé byste mohla najít na stránkách dětské sekce České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii. Informace o společné psychoterapii dítěte a rodiče najdete také na mém webu; ve své praxi se problémům, které popisujete, dlouhodobě věnuji a v rámci svým omezených možností se snažím společnou psychoterapii dětí a rodičů propagovat.
