K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Bez zaměstnání se cítím zbytečná: Smyslem života není jen práce.

8. 11. 2011

Dobrý den,

jsem částečně invalidní a kvůli krizi jsem přišla o práci. Mám zdravotní omezení, nic moc vzdělání a práce se mi hledá těžko. Při posledním pohovoru mi bylo řečeno, že v databázi zájemců o práci mají dost zdravých lidí.

Umíte si představit, jak mé již tak malé sebevědomí kleslo na minimum. Nemám vlastní rodinu a bez práce se cítím zbytečná. Někdy přemýšlím o sebevraždě a nemám odvahu hledat dál.

Denisa

Názor odborníka


Dobrý den, Deniso.

Předem bych chtěla ocenit vaši odvahu svěřit se s tím, co vás tíží.

Píšete, že jste částečně invalidní a současná krize vás připravila o zaměstnání. Díky zdravotnímu omezení a velké konkurenci uchazečů o práci je teď těžké najít jiné místo. Věřím, že je to velmi nepříjemná a tíživá situace. Sama mluvíte dokonce o myšlenkách vzít si život. Těžko se vám hledá smysl dalšího žití.

Bojovat s tak tísnivými pocity musí být velmi vyčerpávající. Obzvlášť jste-li na to sama. Navíc chování, se kterým jste se setkala při posledním pohovoru, bych označila za velmi hrubé a neetické. Doporučila bych vám obrátit se v této věci například na občanskou poradnu, kde můžete získat informace a podporu k tomu, jak se podobným útokům bránit.

Říkám si, co by vám kromě zaměstnání a rodiny mohlo dodat odvahu a vyléčit ten pocit zbytečnosti, o kterém píšete? Jaké další věci hrají ve vašem životě roli? Máte nějaké koníčky, záliby? Jsou okolo vás lidé, kterým se můžete svěřit?

Také píšete, že máte „nic moc vzdělání“. Je pro vás otázka zaměstnání spojená s finanční tísní, nebo spíš potřebou smysluplného naplnění času? Přemýšlím, jestli by vás a vaší odvahu k dalším životním krokům mohla podpořit například možnost rekvalifikace nebo jiné varianty v oblasti doplnění vzdělání.

Nevím, nakolik věříte rčení „sdílená starost, poloviční starost“. Dokážu si ale představit, že by vás ve vaší nelehké situaci podpořilo bezpečné prostředí terapeutického setkávání. Ať v individuální či skupinové podobě.

Na závěr musím přiznat, že hodně přemýšlím, co byste teď vlastně nejvíc potřebovala. Možná i proto se to tu hemží hlavně otázkami a netroufám si nabízet vám více konkrétnějších rad. Nerada bych jen fantazírovala. Určitě by bylo dobré popovídat si o vaší situaci osobně.

Přeji sílu a odvahu do dalších dnů.

Barbora Petránková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.