Dobrý den,
je mi 20 let a nikdy jsem neměla vztah. Mám i problém s doteky, na které jsem nikdy nebyla zvyklá.
Emočně se v rodině nikdo neprojevoval mimo lehce hysterickou, labilní a majetnickou matku, která na mě prostě „hrabe“, ať chci nebo ne. A většinou mi představa blízkosti kohokoliv nepřijde nijak příjemná.
Díky určitým „podrazům“ od rodiny mám i celkově problém s důvěrou (bohužel i vůči psychologům). Snažím se to řešit, ale jsem na nich prozatím bohužel finančně závislá.
Mým asi nejvíce matoucím problémem je jakási „nelogická“ zamilovanost, která se projevuje tím, že ačkoliv mi muž při prvním setkání neimponuje, za půl roku zjistím, že myslím jen na něj, toužím po jeho dotycích. A asi za měsíc to zase přejde. Jsem zmatená, netykavá a nechci nikomu ublížit. Muži, kterých se to týká, většinou reagují ublíženě a ani se jim nedivím.
Dalším určitým problémem je snaha o nedostupné muže (ženatý kamarád s těhotnou přítelkyní). Většinou jde o lidi, které mám ráda, a neodpustila bych si, kdybych jim rozbořila vztah. Ale cosi v hlavě mi vždycky našeptává, abych to alespoň zkusila.
Mám také jakousi zálibu v analyzování ostatních lidí, všichni u mě mají záložku se svým, často trefným, osobnostním profilem. Často se přistihnu, že nevědomky zkoumám gesta, postoje. Nikomu nedávám svůj zájem, o kterém vím, že netrvá dlouho, najevo a snažím se vypadat neatraktivně a obyčejně (tepláky, trika, ale šmudla nejsem), ale prostě to občas někoho neodradí a pak mě to mrzí.
Děkuji
Iza
Názor odborníka
Milá Izo!
Děkuji za váš dotaz. Zkusím vám nabídnout pár postřehů, které mě v souvislosti s vaším dotazem napadají. Jestli vás správně chápu, řešíte absenci milostného vztahu. I když to nikde přímo nepíšete, předpokládám, že je to skutečnost, která vás trápí, a kterou byste ráda změnila.
Jak uvádíte závěrem svého dotazu, máte zálibu v analyzování ostatních lidí. Už nepíšete, zda je váš odhad správný a zda se s ním můžete ztotožnit i po nějaké době nebo dáte lidem šanci a názor na ně změníte. Každopádně analyzovat druhé lidi je dobrý základ pro analyzování sama sebe. Zkuste pozornost zaměřit na sebe, pochopit své jednání a hlavně impulsy, které vás k němu vedou. Přemýšlím také nad tím, jaké záložky lidem přiřazujete. Není totiž dobré nikoho škatulkovat, každý jsme nějaký a je fajn zůstat k ostatním otevření a přijímat je takové jací jsou.
To, že problémy s intimitou hledáte v dětství a v primární rodině, je prvním krůčkem k tomu, že se vydáváte správnou cestou a soustředíte se na sebe. Je totiž velice pravděpodobné, že za vaším problémem s dotyky stojí špatné rodinné zázemí. Dítě, kterému není dostatečně dáno najevo, že je milováno a přijímáno s veškerými jeho chybami, má v dospělém věku tendenci tyto vzorce chování opakovat.
Proto má problém s vyjadřováním emocí, ale vlastně i s jejich přijímáním takovým způsobem, který je pro ostatní lidi naprosto normální a běžný. S problémem přijímáním vzájemné blízkosti – a to mluvím o tělesné, ale i o té psychické – jako je sdílení intimních myšlenek, touhy a přání, byste mohla mít v budoucnu problémy.
Váš potencionální budoucí přítel bude muset být obrněný velkou trpělivostí a přistupovat k vám opatrně a pomalu. A věřím, že ne každý k vašemu problému bude takto přistupovat, dokonce by to mohla být i nepřekonatelná skutečnost, která by stála za rozpadem vztahu.
Řešením je nalézt přítele, který bude mít hranice intimity nastavené stejně jako vy. Jako jednodušší se mi však jeví přehodnotit svůj postoj k psychologům. A když víte, co vás trápí a kde je jádro problému, tak s tím něco udělat. Je možné, že s nimi a obecně s terapií máte negativní zkušenost, ale i v běžném životě je třeba nezavrhovat vše, co nám napoprvé nesedne, a dávat druhé šance.
Co se týká vašeho nefunkčního rodinného zázemí, je vám 20 let, jste tedy dospělá a za své štěstí si již zodpovídáte sama. Minulost bohužel změnit nemůžeme. Co však změnit jde, je její zpracování, možná i odpuštění a poučení se z chyb našich i ostatních.
V každém případě je na každém z nás, jak se dokážeme s minulostí poprat a jak se s ní vyrovnat, aby nás přestala blokovat v budoucím životě. Je třeba velice silného a osobnostně srovnaného jedince, který si dovede minulost zpracovat a jít vyrovnaně dál. My ostatní se v ní stále „plácáme“, donekonečna analyzujeme rozhodnutí, která jsme již udělali a která stejně nezměníme, a viníme ji z většiny neúspěšného. Mezitím nám utíká doba, kdy je třeba zavřít za ní dveře a jít dál. Pokud se v této charakteristice vidíte, myslím, že právě psychoterapie je to, co potřebujete. Pomůže vám odrazit se a pokračovat dopředu.
Když zůstanu ještě u tématu vašich vztahů. Napadá mě, jestli máte vůbec srovnané, co od nich očekáváte, co chcete od svého partnera. Pokud to nevíte, těžko vás první kontakt s mužem nějak ohromí (když teď vůbec neberu v potaz fyzickou přitažlivost apod.) Netušíte, zda jste hledali zrovna toto a jeho kvality tedy objevujete až zpětně.
Váš postup je opačný. Nejdříve poznáte muže, pak zjišťujete, co chcete, pak zpětně pátráte v mužích z minulosti, kdo požadavek splňuje. A je pak celkem logické, že když zájem projevíte až po dlouhé době, nemusí už být vůbec oboustranný. S tím souvisí i snaha o nedostupné muže. Jak sama píšete, jedná se o muže, které není snadné získat. To, že mají své závazky a povinnosti a žijí ve vztahu, který není lehké ukončit, jsou jakási zadní vrátka pro vás.
Chcete ty muže doopravdy? Není pro vás spíše úleva to, že je vlastně ani nemůžete mít, a tudíž rovnou odcházíte z bitvy, která vlastně ani nezačala? V podstatě ještě s uspokojenou vnitřní morální zásadou, že nerozbijete vztah. Možná to, co vám v hlavě našeptává, že byste do toho měla jít, je spíše potlačovaná touha, která vás žene do jakéhokoliv vztahu.
To, že hlas jen šeptá, zase souvisí s tím, že vy sama si nejste jistá, zda jste na vztah vůbec připravená, a proto tedy jevíte zájem o špatně dostupné muže. Konkrétně z oné nedostupnosti mám pocit, že je to pro vás nejsnazší způsob, jak se zamilovat a zároveň se nezranit. Tím, že se tento vztah těžko naplní, si neublížíte, protože nemáte očekávání, že to klapne.
Jinak, co se týká vaší finanční závislosti na rodičích, poskytla jste málo informací, nevím, jestli studujete vysokou školu nebo jak náročná je, ale i při studiu se vydělávat dá.
A k otázce vašeho oblékání, myslím, že s vyzývavějším oblečením se budete cítit více přitažlivá a odrazí se to na vašem sebevědomí. Je však důležité hlídat si vlastní hranice a cítit se v oblečení dobře.
Držím pěsti, Izo, ať jste sama se sebou co nejdříve spokojená.
Lucie Bukáčková
