Nikdy jsem neměl vztah, v podstatě jsem ani nikdy nebyl na rande. Je mi skoro 28, nějak jsem to neřešil, ani ty holky moc nevyhledával. Až poslední asi tři roky jsem na seznamkách, ale za tu dobu jsem se s žádnou dívkou nesešel. Mám takový blok nebo strach ze setkání, odkládám ho, i když vím, že si nemůžu jen psát. Většinu času mi ani nevadí, že jsem sám, až když nějakou potkám, tak někdy potom mě to láká víc, na chvíli.
Problém je, že si ani nejsem jistý, jestli vztah a všechno, co to obnáší, chci – konkrétně třeba ta rodinná setkávání nebo povinnosti, o dětech radši ani nemluvím. Jinak by mi to asi nevadilo bez toho, jenže to asi nejde úplně. Jak říkám, většinu času mi je dobře, že jsem sám, ale taky si říkám, že s tímto přístupem taky jednou může být pozdě, že všechny dobré holky budou rozebrané.
Mat, 28 let
Názor odborníka
Dobrý den, Mate,
děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Když čtu váš dotaz, jako první mě napadá, že kdybych se s vámi viděla osobně, víc bych se zajímala o to, jak se cítíte. Vlastně bych s vámi měla chuť situaci víc zmapovat, než bychom spolu došli k nějakému závěru o vztazích ve vašem životě.
Možná bych se vás na začátku doptávala na to, jaké vztahy jste měl kolem sebe v dětství a dospívání a co jste z nich vypozoroval. Co jste se v průběhu života dozvěděl o tom, jak vztahy fungují?
Samota
Píšete, že většinu času je vám dobře, že jste sám. Vlastně nikde přímo nezaznívá, že byste vztah chtěl. Ve vašem přemýšlení o vztahu tedy cítím určitou míru tlaku a přemýšlím, odkud přichází. Co vás k řešení vztahových otázek dovádí? Máte za tím nějaké „měl bych“ nebo někde v pozadí existuje nátlak okolí – třeba nevhodné dotazy, poznámky, komentáře?
Vnímám v tom vlastně trochu pocit povinnosti mít vztah. Nebo ještě dál, pocit povinnosti mít vztah, který splňuje určitá očekávání, kritéria nebo nějaká obecná pravidla – například mít vztah určitého trvání, určité kvality, do určitého věku… Doplňte si sám. A pak se zamyslete, jestli to jsou opravdu vaše kritéria, nebo jestli jde o nějakou obecnou představu, kterou jste přijal, že takto by to asi nějak mělo vypadat.
Obava z osobního setkání
Současně ale nepopisujete strach ze vztahu, jen obavu a strach ze setkání. Domýšlím si, že jde o strach z prvního setkání. Když si představím první momenty a seznamovací fázi vztahu, který probíhá zatím jen písemně, co vám při této formě komunikace dělá dobře?
Možná je to možnost nějak se stylizovat, vystupovat v nějaké roli, nosit nějakou masku? Co se za ni dá schovat? Co se dá naopak přibarvit? A není to myšleno nijak zle. Bez hodnocení, jen ve formě úvahy nad tím, co vám tato forma kontaktu přináší, že je komfortnější než osobní setkání. Přece jen uzavřený svět online seznamek funguje jinak než svět reálný a přináší jiné výzvy.
Zajímala bych se taky víc do hloubky o to, co vám osoba na druhé straně v písemné formě vyjadřuje. Možná je to přijetí, pochvala, obdiv za něco, co sdělujete… zkuste mě doplnit. Proč je písemný kontakt pro vás ok, ale setkání odkládáte? Jaké obavy přináší představa prvního osobního setkání?
Vztah, blízkost a důvěrnost
Píšete taky, že když překonáte obavy a k osobnímu setkání dojde, je to lákavé, ale nejste si jistý, jestli vztah a všechno, co obnáší, chcete. Možná cítíte, že chcete žít život nějak jinak, než jak ho žije většina. Jak by vám bylo úplně nejlíp, kdybyste se nemusel ohlížet na to, co si kdo myslí, co kdo říká? Kdybyste se nebál odsouzení za to, že to máte jinak?
A pokud ve vás tyhle otázky naopak vyvolávají pocit, že ne, že takhle to nemáte a chcete žít v nějakém vztahovém uspořádání, jak by se vám to líbilo úplně nejvíc? V jakém vztahovém uspořádání by vám bylo dobře? Jaké charakteristiky by měl mít vztah, který by vám vyhovoval? Anebo jaká forma blízkosti a důvěrnosti (intimity) by vám vyhovovala? Možná pro vás může mít větší význam přátelství než partnerský vztah?
Všechny dobré holky budou rozebrané
Závěrem píšete, že s tímto přístupem taky jednou může být pozdě a všechny dobré holky budou rozebrané. Znáte efekt sebenaplňujícího proroctví? Naše přesvědčení mají vliv na vaše chování, a někdy tak jdeme naproti tomu, co předpokládáme, že se stane. Tedy vaše obava, že pro vás nezbyde nikdo vhodný, může způsobovat slepost vůči těm, které by mohly být zajímavé, a vy je tak minete.
Zajímalo by mě, které to jsou ty dobré holky? S jakými lidmi vám v životě bývá fajn? Máte to například tak, že vrána k vráně sedá, nebo protiklady se přitahují? Jak by taková dobrá holka pro vás měla vypadat? Jak by se měla chovat? Jaké by měla mít zvyky, návyky? Jaké hodnoty by pro ni měly být důležité?
Důvěra v sebe
Milý Mate, jsem si vědoma, že vám nabízím mnoho otázek a málo odpovědí, ale když si na ty otázky poctivě odpovíte, věřím, že ty správné a hodnotné odpovědi sám v sobě najdete. Nepotřebujete od nikoho radit, jak máte žít.
Přeji vám, abyste se mohl s důvěrou v sebe uvolnit do toho, jak svůj život vnímáte a podle jakých pravidel ho chcete žít. A ať už budete žít sám, nebo ve vztahu, ptejte se opakovaně sám sebe, co dělá váš život naplněným.
Simona Dosedělová
