Dobrý den,
třetím rokem studuji uměleckou školu. Až do konce druhého ročníku jsem byl plný aktivity a vše mě bavilo. Zpětně si uvědomuji, že to bylo i díky tomu, že každé cvičení, které jsem dělal, bylo alespoň z nějaké strany kladně ohodnoceno a já to bral jako inspiraci pro příště.
Jenže na konci loňského roku přišel první nepodařený projekt, jenž vznikal na poslední chvíli. A i když se to později dobře vyřešilo, ten pocit úzkosti a strachu z neúspěchu ve mně nadále zůstával. Do té doby jsem k věcem takto nepřistupoval a vždy se spoléhal na to, že to musí nějak dobře dopadnout.
Náhle se objevila jakási panika z čehokoliv, na co je málo času, která zesílila nejen po dalším nedávném neúspěchu, ale i teď, kdy mám (relativně) krátký čas na praktickou bakalářskou práci. Všechny nápady, které mám, se mi buď zdají špatné, nebo na realizaci v čase, který je, moc složité, nebo se bojím, že to kvůli rychlé přípravě (zahrnující další jednání s lidmi) nebude stát za nic.
Ostatní na mě tlačí, já bych ale nejraději zůstal doma a všechno to zaspal. Nejlépe dělal něco, co můžu řešit jen sám, kde na mně nikdo nezávisí, kde mě nikdo nebude hodnotit, jestli tomu dávám dostatek času, jestli tomu všemu rozumím.
Asi mi chybí nějaký řád, exaktní vyjádření úspěchů mé práce. Neřekl bych, že jsem líný, jen jsem měl vždy rád klid a víc času na rozmýšlení. Ale stále jsou momenty, kdy mě to k mé práci táhne.
Rád bych vás požádal o nějaké rady, co s tím. Děkuji.
Mirek
Názor odborníka
Dobrý den, Mirku,
děkuji za důvěru, se kterou jste se obrátil se svým trápením na server psychologie.cz.
Oceňuji, že přistupujete k životu zodpovědně a dospělým způsobem. Je vidět, že o své situaci hodně přemýšlíte a je pochopitelné, že vás trápí. Podstatné a správné je, že hledáte řešení, protože řešení existuje vždy a v každé situaci.
Vy to už umíte
To zásadní a optimistické ve vašem sdělení vidím v tom, že znáte, jaké to je být plný aktivity a prožívat své dny tak, že vás vše baví. Máte zkušenost, že si tak umíte život zařídit. Dokonce až do druhého ročníku to byl váš navyklý způsob existence. A to nejde jen tak zapomenout.
Stává se někdy, že prožitý neúspěch může následně vyvolávat pocity úzkosti a obavy ze selhání. Stává se ale naproti tomu často i to, že prožitý neúspěch vyvolá potřebu mobilizace sil a pozitivní změny v životě. Nedomnívám se, že je k příliš užitečné přemýšlet o nějaké prvotní příčině svých potíží. Mám zkušenost takovou, že i když lidé takovou příčinu odhalí, vyšší kvalitu jim to do života nepřinese.
Pochvalte se sám, nečekejte, že to za vás někdo udělá
Z vašich řádků je cítit, že máte upřímnou snahu s touto pro vás nepříznivou situací něco dělat. Přestože vás vaše „zklamané“ já nabádá, abyste zůstal doma a všechno zaspal, vy to neuděláte. Vaše „bojovné“, „statečné“ já vás i v takové situaci zvedne z té postele a vy jdete s kůží na trh a umíte životu čelit.
Buďte si plně vědom toho bojovníka ve vás a odměňte ho čas od času. Nečekejte, že to udělá někdo za vás. Představte si, co by rád v životě zažíval a dopřejte mu to. Nejen (bakalářskou) prací živ je člověk. Dovolte si prožívat radost podle svého. Získáte tak novou energii pro to náročné, s čím se momentálně v životě setkáváte.
Nadělejte z monstra jednohubky
Může se stát, že vám to náročné (třeba bakalářská práce) připadá opravdu velké. Jako monstrum, které před vámi stojí. Nesnažte se před ním schovat pod peřinu, ale naporcujte ho na jednohubky.
Představte si ze všeho nejdřív, jaké to bude, až bude monstrum pryč. Udělejte si ve svých představách výlet časem a dovolte si prožít ten úžasný pocit, když jste bakalářku úspěšně zvládl. Ten pocit si podržte v sobě a pusťte se do první jednohubky. Odpovězte si na otázku: „Jakou konkrétní maličkost musím udělat teď hned, abych se posunul o první krok, abych smlsnul první jednohubku?“
Je nasnadě, že po první jednohubce zbude ještě velký kus. Ale jednohubka k jednohubce… A konec konců, když si dá člověk pozor, aby se nepřejedl, tak si na nich může i pochutnat.
Mějte odvahu žít svůj život
Mějte prosím na paměti, že to nejdůležitější je žít život tak, abyste se v něm cítil dobře. Neexistuje žádná šablona na to, jak má vypadat ten „správný“ život. To cítíte jen vy sám. Je dost možné, že se před vás v životě postaví i monstra, které nebudou vaše. Není lenost ani zbabělost říct „ty nejsi moje monstrum“ a vyhnout se mu. Ubírat se jinou cestou.
Člověk je obdařen darem intuice, která rozpozná, zda cesta, po které kráčíme, je ta správná. Přeji vám vše dobré na vašich cestách, kde jste plný aktivity a prožíváte své dny tak, že vás vše baví.
Pavel Sudík
