Dobrý večer. Omlouvám se, že obtěžuji pro mnohé s tak triviálním problémem. Vím, že lidé mají velké životní trápení a můj dotaz bude možná až ubohý, ale nevím, kam se obrátit.
Můj problém je arachnofobie. Moje fobie je obrovská a obtěžuje život mně i mým blízkým. Stačí pohled za zavřeným oknem. Mám šílenou úzkost, buší mi srdce, chce se mi zvracet. Když přijdu s pavoučkem do kontaktu osobně, dostanu tak šílený záchvat, že křičím, brečím, hážu bezhlavě věcmi, biju sama sebe po celém těle, svlékám se, jestli na mně pavouk není apod. Tyto záchvaty si mnohdy ani nepamatuji.
Nenavštěvuji půdy, sklepy a podobné prostory, neuklízím na určitých místech atd. Nemůžu doma větrat, protože vím, že za okny pavouci jsou. Vidím je tam, kde ostatní ne, protože jsem furt ve střehu, každé zašimrání mě vyděsí. Asi to vypadá, že jsem blázen. Ale je to má jediná fobie, která se bohužel zhoršuje. Jinak zvířata miluji. Mám spoustu zvířat doma.
Mé blízké mnohdy mé chování obtěžuje, i když to neříkají, a mě samozřejmě také. Jsem sportovec, miluji přírodu. Připadám si trapně před sebou i svým okolím, ale neumím s tím sama nic udělat. Prosím, můžete mi poradit, co dělat, na koho se obrátit?
Mají nám tento týden měnit okna. Za okny máme opravdu „velké“ pavouky. Bojím se, že mi vlezou do bytu. Nemůžu kvůli tomu spávat. Cítím se sama před sebou tak trapně a mrzí mě, že Vás obtěžuji, ale hrozně bych se své fobie chtěla zbavit. Upřímně děkuji za Váš čas.
Lucie, 29 let
Názor odborníka
Milá a vážená Lucie,
děkuji Vám za důvěru a věřím, že existuje schůdná cesta z vašeho trápení.
Odborníci se hádají, zda strach z pavouků, hadů a výšky je nám vrozený, nebo ne. Kloním se k těm, kteří říkají, že je. Pavouk patří mezi tvory, kteří vyvolávají emoci hnusu kombinovanou se strachem, což je instinktivní obrana před škodlivými a zdraví ohrožujícími vlivy.
Když naši předkové žili v pralesích, žádný pavouk nebyl bezpečný. Štěstí začali nosit teprve po vzniku kominíků a veselých prasátek se čtyřlístkem v tlamičce. Stejně se jim ale věřit nedá! Ve Vašem případě strach ale už přerostl do rozměrů, které jsou chorobné, a s tím je třeba začít rozumně naložit.
Jako řešení pro Vás vidím vyhledání odborné pomoci. Jak vyplývá z Vašeho psaní, sama to nezvládnete. Navíc je tu taková past, že čím víc úzkost zaháníme, tím víc ji vlastně krmíme, protože všechny silové mechanismy, které vybudíme, „přetečou“ do náhonu pohánějícího kola a mlýnské kameny úzkosti a ty nás nakonec semelou. Přestaňte bojovat, je to na nic, a začněte se rozumně léčit.
Kam se obrátit pro pomoc
Nejrozumnější je kombinace psychoterapie a farmakoterapie, což Vám potvrdí všichni, kdo se touto problematikou zabývají. Farmaka, vesměs nenávyková antidepresiva ze skupiny selektivních blokátorů zpětného vstřebávání serotoninu (=SSRI), ztlumí Vaši úzkost a KBT neboli kognitivně behaviorální terapie přeprogramuje Váš mozek směrem ke správným obranám.
Nerad chválím konkurenci, v tomto případě však nemohu jinak: na Vašem místě bych se obrátil na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) v Klecanech, kde mají specialisty na obojí. Optimální je obětovat šest týdnů a vzít buď pobytově nebo jako stacionář jejich program.
Předem hlásím, že námitky, že to si nemůžete dovolit, považuju za zcela neopodstatněné a mám pro své postoje jeden jediný argument: kdybyste měla to, čemu se nesprávně říká „zápal slepého střeva“, asi byste nepřemýšlela o tom, že nemáte ráda nemocnice a že to zkusíte zvládnout vůlí.
Držím Vám palce a až se budete kontaktovat s NÚDZ, můžete jim říci, že jsem Vás tam nasměroval. Druhé super pracoviště je na Psychiatrické klinice Jána Praška v Olomouci (to kdybyste to měla blíž).
Pomohl vám článek?
