Dobrý den.
Mám jít k zubaři a hrozně se bojím. Vždycky jsem měla strach i přesto, že mi nikdy nedělali nějaký moc bolestivý zákrok.
Naposledy, když jsem tam byla, mi začalo být zle, byla jsem nervozní, klepala se a špatně se mi dýchalo.
Druhý můj problem je, že když se s někym pohádám nebo přijdu o blízkou osobu, mám tendenci si ubližovat (řezání rukou, břicha, pokusy o předávkování). A žádnou noc nemužu usnout, jenom brečím.
Mohli byste mi poradit, co mám se sebou zkusit udělat?
Děkuji.
beruška
Názor odborníka
Dobrý den,
píšete, že se bojíte zubaře, přesto, že vám nikdy nedělali žádný bolestivý zákrok. Váš strach se tedy nezakládá na žádné předchozí špatné zkušenosti. Jedná se o strach z něčeho konkrétního, např. z bolesti, vrtačky, něčeho jiného? Či je to spíše obecně nepříjemný pocit strachu, úzkost? Čím více se o svém strachu dozvíte, více mu porozumíte, tím lépe se na něj můžete připravit a čelit mu.
Chápu, že tyto pocity dokáží být velmi urputné. Současně však uvažuji nad tím, že i přes tento obrovský strach jste v minulosti návštěvu lékaře vždy úspešne zvládla. Objevila se nervozita, potíže s dechem, třes. Vy jste ale stresovou situaci, i s těmito jejími projevy, ustála (neutekla jste, nezhroutila, neudusila, neomdlela).
Vzhledem k tomu věřím, že máte své vlastní mechanismy schopné na zvládání této náročné situace. Pocity úzkostí se nejspíše opět objeví, vy ale již víte, že to dokážete zvládnout. Zkuste popřemýšlet, co vám pomáhalo v minulosti, a co vás také i v podobných vypjatých situacích uklidňuje. Můžete též požádat někoho blízkého, s kým se cítíte bezpečně a jistě, aby vás k zubaři doprovodil a podpořil.
K vašemu druhému problému. Zdá se, že některé náročné mezilidské situace nedokážete zatím zvládnout nějakým zdravým způsobem. Snažíte se je “řešit” tím, že se trestáte, ubližujete sama sobě. Tato strategie vám ale doopravdy nepomáhá konflikt řešit, naopak ubližujete sama sobě a po chvíli, kdy odvedete svou pozornost a uvolníte se, se mohou objevit ještě více nepříjemné pocity, zlost na sebe, výčitky, pocity viny.
Pokud se řežete, jedná se o sebezničující zvyk, který užíváte, místo abyste se vyjadřovala a řešila své pocity zdravým správným způsobem. Jakékoliv sebepoškozování je velmi nebezpečné. Kromě toho, že i na tomto chování může vzniknout určitý druh závislosti, hrozí riziko infekce, trvalé poškození kůže a může též dojít i k fatálnímu ublížení si s neúmyslným následkem smrti.
Jedinec, který se sebepoškozuje, například se řeže, se za své chování obvykle stydí, skrývá ho před ostatními, zvyšují se nepříjemné pocity, které dále často řeší dalším sebepoškozováním, dostává se do začarovaného kruhu, intenzita sebepoškozování se může zvyšovat.
Lidé si mohou ubližovat z různých důvodů. Nejčastějšími bývají: snaha o zmírnění úzkosti nebo hněvu, vyjádření pocitů, snaha o kontrolu sebe sama a svých pocitů. Ubližování si je take voláním o pomoc, kdy člověk zažívá silnou psychickou nepohodu a nedokáže si v danou chvíli sám pomoc jinak.
Sebepoškozování vzniká jako důsledek psychického problému, se kterým si člověk nedokáže sám poradit a zdravě se s ním vyrovnat, zvládnout ho. Je třeba pracovat na problému – důvodu, který k sebepoškozování vede.
Člověk musí též změnit své chování, naučit se zvládat své emoce, natrénovat nové zdravé strategie zvládání vypjatých situací. Doporučila bych vám proto vyhledat pomoc a podporu psychologa, psychoterapeuta, se kterým můžete na svém problému pracovat. Proberte s ním i vaše potíže se spánkem a pocity smutku.
Přikládám i odkaz, kde si můžete přečíst další informace, pro které zde není dostatečný prostor. Naleznete zde i kotakty na odborníky zabývajícími se touto problematikou: http://sebeposkozovani.ath.cx.
Chápu, že někdy nemusí být snadné říkat si o pomoc a měnit své chování, ale zasloužíte si, aby se vám ulevilo a cítila jste se lépe.
Držím palce!
Martina Frintová
