Odmala mám problém s mamkou. Proto jsem se osamostatnila už v patnácti, šla jsem pracovat a v osmnácti jsem se odstěhovala z domu. Stále ale pokračovaly intriky, lži atd., nebudu rozvádět. Vždy jsem se snažila pochopit, proč se ty věci dějí. Byla to těžká cesta. Připadala jsem si jako poutník, který kráčí pustinou a nikde nikdo kolem mne. Nikdo. Osamocení bylo velmi frustrující. Ale sportovala jsem závodně, běhala, a tak mě sport dostával ze stresu a napětí.
I v pozdějších letech, když jsem měla děti, snažila jsem se mamkou sblížit. Ne kvůli mně, ale dětem, aby měly babičku. Opět se ale roztočilo kolo intrik a anonymů na sociálku. Chtěla mi děti odebrat, nakonec se to nepovedlo. Usoudila jsem ale, že to opravdu nemá cenu. Protože jsem našla i cestu duchovní, chápu to jako prožití, které mi náleží.
Myslela jsem si, že vše zvládám v pohodě. Proto mě překvapila má psychosomatická reakce, která se stala nedávno. Mamku jsem neviděla 19 let. Stejně mě odmítá a nechce mě vidět. A nedávno měla 80. narozeniny, na kterých byl můj brácha se ženou. Věděla jsem o oslavě, byla jsem úplně v pohodě. Prostě prima den u mě doma a náhle se mi udělalo zle od srdce. Jako by mě někdo chytil za krk a srdce a mačkal a mačkal.
Chvíli jsem se nemohla vůbec nadechnout, ale uvědomovala jsem si, že to není fyzické. Měřila jsem si i tlak a ten byl úplně ok, jako mladice, i tep byl pod 60. A tady se prosím ptám, protože opravdu nevím, proč se mi to stalo. Na druhý den byl bratr u mě. Ptala jsem se, jestli se o mně bavili, a bratr potvrdil, že ano, že mamka udělala v restauraci hysterickou scénu a mluvila o mně jako o zlodějce atd.
Je možné, že jsem to vnímala na dálku?
Lenka, 59 let
Názor odborníka
Milá paní Lenko,
oba jsme dost dlouho na světě, Vy máte navíc za sebou nějakou duchovní cestu, abychom věděli, že existují i jiné komunikační kanály než ty, které uznává pozitivisticky naladěná věda. Takže Vaši závěrečnou úvahu naprosto nevylučuji z reálně existujících možností.
Současná věda bude neméně přesvědčivě mluvit o anniversary reaction – „výroční reakci“, mezi Čechy dobře známé jako „Lomikarova smrt“. Zatímco naše vědomí sleduje a kontroluje jen mizivou část našich životů, v našem nevědomí je ukryta spousta dalších mechanismů a mezi nimi i jakási časová paměť. Existují stovky příkladů, kdy se objevila doslova vegetativní bouře v nějaký výroční den a teprve dodatečně po dlouhém pátrání si její oběti uvědomily tu souvislost.
Ve vědomé oblasti je to tak, že když si vzpomenete na někoho, kdo Vás slušně po delší čas tyranizoval, Vaše srdce bude reagovat. Totéž dělá na neuvědomovanou (ne)vzpomínku. To Lomikarovo bylo ztučnělé, takže to neustálo.
Přeji Vám, abyste se vědomě i nevědomě porovnala s minulými traumaty a odpustila těm, kteří Vám ublížili. Odpuštění není ani zapomenutí, ani přijetí jejich názoru, ale ulehčení vlastnímu citovému obsahu od negativních emocí.
Radkin Honzák
